Dobrovolní dárci a dárkyně krve v rámci dobrovolného dárcoství krve darují z vlastní píle a vlastní iniciativy bez nároku na jaký koliv finanční příspěvek to nejcenější darují druhému člověku život v podobě krevní transfůze a to v momentě kdy jeho život je jenom chvilka taková… chvikla která rozhoduje o tom zda li ten člověk bude zítra tím čím je dnes. Darci kteřý darují svoji krev to jest biologická tekutina která se skládá z plazmy dále errytrocitů, leukocitů trombocitů a vody tato tekutina je pro lidský organismus každého z nás nevyhnutelně nůtná protože bez ní život možný pro člověka není.
Tyto obětavý lidé tím mám na mysli dobrovolné bez příspěvkové dárce krve dnes a denně darují za pomoci Českého Červeného Kříže a také za asistence Českého Rozhlasu v Praze viz : Darujte krev s Českým rozhlasem ” svojí vlastní krev na hematologicko transfůzních odděleních. Ano darují svojí vlastní krev tu krev která jest darem pro naší společnost a všem těmto dobrovolným bezpříspěvkovým dárcům krve patří hluboký a náležitý dík.
Protože nikdo z nás nemůže vědět kdy a kde tento dar v podobě krevní transfůze z nějakkých zjištně osudových podnětů bude potřebovati aby byl zítra tím čím je dnes.
Poznámka autorky :
Kdyby nebylo těchto obětavých lidí kteřý ze své vlastní píle a vlastní iniciativy darují svojí vlastní krev aby zachranili život druhému člověku ” dnes tady a ted bych neseděla u svého psacího stolu a Pc a nepsala bych tento článek protože jsem opakovaně na základě svého chronického onemocnění dostala krevní transfůzi od nějakého obětavého dárce abych byla dnes a zítra tím čím jsem byla včera na vlnách svého osudu- obrazně řečeno respektivně psáno.
Když tak píšu tento článek napadá mě úvaha nad čím třeba tito dárci krve při odběru ve svých úvahách přemyšlejí ? Určitě v duchu přemítají kdo že tu jejich krev dnes nebo zítra dostane ? Komu dnes nebo zítra a pozítří nebo za týden za měsíc zachrání lidský život ? Třeba je v duchu ve svých myšlenkách během tohoto určitě né prvním a né posledním odběru napadne myšlenková proza která během mého psaní tohoto článku se mě ani nevím proč zmocnila v mém myšlení cítění a vnímání:
–
Přeedstavuji si jak ležím na otomanu hematologicko – transfůzního oddělení a v mém mylšení mě napadá při krevním odběru tato úvaha – cituji :
Injekční jehla zajela do žíly mé do třpitavé sterilní láhve o velikosti cca 250 ml kapky mé červené krve lehounce proudí.
Modro – bílé sestry a bílí doktoři krve mi odměří při odběru na vlásek. Ležím tu oči mám dokořán a za těmito oči mám spousty velkých i malých otázek ??????
Na které neznám odpověd ”a nikdy znát ani nebudu ”
Kdo který člověk tuto mojí krev dostane ?
Bude to třeba dělník kterého při práci na stavbě postihnul osudový úraz,nebo to snad bude nějaká stařenka odněkud z křižovatky zavátá pod kola automobilu jako suchoučký list který spadl právě ze stromu.
Nebo to snad bude právě pro narozené dítko které by chtělo žít ale nemá hodně sil protože dětská lékařka zjistila u Apgarové zkoušky že schází pár kapiček krve a gamaglobulin zároveň.
Nebo to snad bude mladá žena,která během operace či porodu na sále měla velké krevní ztráty. Doktore řekněte prosím který člověk tuto mojí krev dostane ?
Já vím…..
Doktor i sestra zarytě mlčí,třeba sami nevědí a třeba možná ano ale Hipokratova přisaha jim zakazuje a nedovoluje zároveň tyto otázky zodpovědět.
Já vím…..
Nůže doktore bílí a sestřičko modro-bílá :
Vezměte mojí krev – jeli tak všemocná a lidské životy chrání a zachranuje příčemž vše bolavé hojí,prosím vezměte moji krev at Ty co jí osudově potřebují jsou zítra tím čím jsou dnes – protože lidský život jest dar který se musí chránit – já to vím a jsem o tom naprosto přesvědčena. Ted vnitřní žena se ve mně samotné probudila pro děti víc ted krve bych mít chtěla a znovu bych odběr krve podstoupila aby ta maminka toho dítěte malinkého slzet nemusela aby to dítko malinké neviděl již nikdo víc úmírat. Aby ten dělník co utrpěl pracovní úraz na stavbě prokleté aby ta krev v podobě trensfůze mu byla přínosem aby zítra pozejtří za týden za měsíc za rok dva i pět byl scela zdráv a spokojen a spokojeně se ke svým bližním navracel. Aby ta stařenka s křižovatky si do klanendáře mohla připsat osudové druhé narození. Aby ta mladá žena která utrpěla při operaci či porodu na sále operačním velké krevní ztráty byla zítra opět na vlnách osudu ženou která je scela zdráva a byla pro svoji rodinu matkou a pro společnost občankou tohoto státu.
Takové to úvahy v myšlenkových ruminacích by mě napadaly kdybych měla možnost ulehnout na otoman hematologicko transfůzního oddělení jako dárce krve a darovat svoji krev pro druhé. Ta možnost mě byla osudem upřena ale mám zato že tyto myšlenkové úvahy kolují v duchu dobrovolným dárcům při odběru když darují to nejcenější svojí krev aby zachránili lidský život druhých které ani neznají osobně možná se s nimi jenom letmo někde v obchodě na poště či na ulici potkají a v podstatě tomu tak ani být nemusí….
Darovat krev to je ten nejcenější a nejšlechetnější skutek člověka který může ve svém rozhodnutí učinnit tito lidé dobrovolní dárci krve necht bohem bohem chráněny jsou vždy na všech frontách naší společnosti.
Protože bez krve by lidského života nebylo a lidský život jest dar který se musí chránit.
Záznam připravila a písemně zhotovila :
Honzina Maagová
Diplomovaná ošetřovatelka
Českého Červeného Kříže Trutnov
a korespondentka občanské žurnalistiky.
JanaMaag@seznam.cz
25/09/2013 Honzina Maagová
0