Víme že o demokracii se často a hodně hovoří,diskutuje .Názory se však různí .
Včem spatřujeme pravý výklad denokarcie bohužel nevíme a myslím si že ani vědět nechceme. Nacházíme se všichni v celospolečenské fázi,kde jsme utrpěli kolaps právního státu, policie České Republiky jset pro občany tohoto státu a této společnosti výrazně nebezpečná,protože páchá zločiny proti lidskosti a to i navzdory tomu že mají zásadu ” pomáhat a chránit ” a k tomu jim napomáhá justice bez spravedlnosti ,která jest složena s komunistických soudců a prokurátorů ktterý své posty zastávali legitimně před listopadem 1989. Obhajoba jest pro chudého či finančně podprůměrného člověka – obačana napsrosto nedostupná proto také představitelé soudu mnohdy argumentují tím že není pro občana tato obhajoba nůtná neboť případ není právně složitý což jest v zásadním rozporu ze zákonem ale i ústavou neboť článek čílso40/odstavce:3,základní listony práv a svobod Ústavního zákona číslo : 2/1993 sb,jasně říká že každý občan má právo a povinnost mít v procesu před soudem obhájce a to již v příparavném řízení – pokud si takový to občan obhájce nemůže s finančních důvodů či jiných zvolit sám musí mu být podle zákona ustanoven soudem což se v soudní praxi také neděje.
Prostřednictvím televize a tisku se publicita soudních procesů a toho času justiční praxe,kde se běžný občan spravedlnosti své u českých soudů nedočká je jakým si prostředkem udržujícím celospolečenský tonus bezpráví a nenávisti a to i navzdory tomu že se nacházíme v právním a nikoliv v policejním státě.
Média ale také policejní mluvčí dost často rádi informují prostřednictvím televize či rozhlau nebo tisku o výroku trestu pro pachatele bez rozsudku což jest také velmi alarmující znepokojivé a proti zákonné neboť do vynesení rozsudku se na každého člověka – občana po právní iformální to stránce vztahuje presumkce neviny což se také bohužel v praxi porušuje a v tomto bodě se jedná o porušení článku číslo : 10/odstavce : 1,základní listiny práv a svobod –
Ústavního zákona číslo : 2/1993 sb,
Závěr :
Píše se rok 2014 od sametové revoulce z listopadu roku 1989 uběhlo necelých 25 let a naše společnost jest postavena na těchto základních prioritách :
1. Kolaps právního státu.
2. Nebezpečná policie České Republiky.
3. Zločiny proti lidskosti.
4.Zneužívání vyšetřovací vazby.
5. Justice bez spravedlnosti.
6. Soudci a prokůrátoři z ČSSR v akci.
7. Procesy a veřejnost rošiřující bezpráví a nenávist.
8. Bez Rozsudku lidé mezi lidmi.
9. Finančně podprůměrný občan bez obhajoby.
Z toho tedy plyne že i když jsme v právním státě právo a lidská důstojnost zde nejsou v praxi realizovatelné,neboť na troskách minulé totality vyrostla totalita nová a ještě zrůdněší než ta co zde byla od Února roku 1948 do listopadu roku 1989 neboť se zde aplikuje ze strany orgánů veřejné moci organizované násilí pod rouškou právního státu a to jest opravdu zrůdné !!
Připravila a zhotovila :
Honzina Maagová
Zdravotní sestra ČČK a Korespondentka občanské žurnalistiky
Trutnov
JanaMaag@seznam.cz
Alojz Janiga
01/01/2015
Protiprávní a zvrhlé jednání České justice a Policie.
„Bezprávní džungle“, ve které se Česká republika nachází od svého vzniku, dává možnost „seberealizace“ policajtům, státním zástupcům a soudcům, kteří by v „Normálním Demokratickém a Právním státě“ neměli šanci podobná povolání vůbec vykonávat.
Příkladem toho jsou kromě jiných i orgány činné v trestním řízení v Heřmanově Městci a v Chrudimi.
Policejní vyšetřovatel nprap. Miloš Stejskal z Městského oddělení Policie ČR V Heřmanově Městci, po uzavření vyšetřování „vloupání“ do automatu na cukrovinky v tzv. „Domově pro seniory“ hl. města Prahy v Heřmanově Městci v listopadu 2014 „vědomě“ předal Státnímu zastupitelství v Chrudimi „nedostatečné důkazy“, které mně měli usvědčit ze spáchání tohoto trestního činu, přesto že jsem mu podal myslím, že dostačující vysvětlení i s důkazy o tom, že jsem tento trestní čin neměl čím spáchat.
Hlavní důkaz hovořící v můj prospěch, byl však v kamerovém záznamu přímo „z místa činu“. Policie použila jenom část tohoto záznamu na kterých jsem byl kamerou zachycen, který však žádný trestní čin, ani pokus o něj nezaznamenal. Přesto že nebyl žádný svědek který by mně viděl něco odcizit, nebylo u mě zajištěno nic co by z této „údajné krádeže“ pocházelo, případně klíče nebo nářadí kterým bych se měl tohoto trestního činu dopustit a Policie se ani nesnažila nějaké další důkazy u mě zajistit, stačilo to okresnímu státnímu zástupci v Chrudimi Judr. Vladimíru Kytnerovi k podání obvinění a samosoudci Okresního soudu v Chrudimi Mgr. René Tinzovi k tomu, aby tuto část kamerového záznamu použil jako rozhodující důkaz proti mně a odsoudil mně trestním příkazem pro přečin krádeže, kterou jsem nespáchal, což by potvrdil i úplný záznam z kamery, kdyby jej Policie dala k dispozici a kdyby si jej okresní státní zástupce nebo samosoudce vyžádali.
Proti tomuto Protiprávnímu a svévolnému rozsudku jsem se v zákonné lhůtě odvolal. V hlavním líčení u Okresního soudu v Chrudimi samosoudce Mgr. René Tinz opět „vyhověl“ návrhu státního zástupce Judr. Vladimíra Kytnera uznat mně vinným z tohoto přečinu a svůj předchozí rozsudek (podmíněný trest a úhradu „údajné“ celkové vzniklé škody 118,- Kč) potvrdil, přesto že jsem poukazoval na skutečnost, že při zhlédnutí celého záznamu z kamery by se prokázalo, že jsem se žádného trestního činu nedopustil a ani jsem se o to nesnažil.
Ve svém závěrečném zdůvodnění sice samosoudce Mgr. Tinz uznal že „důkazy byli nedostatečné, protože Policie nedodala úplný kamerový záznam z toho večera, kdy k vloupání došlo“, to mu však vůbec nebránilo rozhodnout o mé vině. Pokud jde o zmíněnou škodu, ani poškozený (Domov pro seniory) není schopen přesně určit, v čem tato „údajná“ škoda spočívá.
Policie V Heřmanově Městci, která tento „případ“ vyšetřovala, zjevně „využila (zneužila) možnost jak mně potrestat za moji veřejnou kritiku jejich postupu, při vyšetřování mých Trestních oznámení v souvislosti s poměry v tzv. Domově pro seniory kde bydlím a za můj Otevřený dopis ministru vnitra Milanu Chovancovi“.
O tom, že Policie „nakládá s případnými kamerovými záznamy podle své libosti“, jsem se měl možnost přesvědčit již v květnu 2014 v Praze, když jsem byl „při mém individuálním veřejném protestu proti porušování lidských práv v ČR protiprávně obtěžován Policii ČR“. Na toto „obtěžování“ jsem si poté stěžoval u Ministerstva vnitra a na Policejním prezídiu. Představitelé Policie odpověděli tvrzením že „tato moje stížnost se nedá prokázat, protože všechny kamery na uvedených místech byli zrovna v ten den a v té době mimo provoz“.
Podobná „jednání“ orgánů činných v trestním řízení jsou nejenom „protiprávní a zvrhlá“, ale jsou „dalším důkazem beztrestného a hrubého pošlapávání Lidských práv v České republice ze strany orgánů státní moci“.
Alojz Janiga, Masarykovo nám. 37
538 03 Heřmanův Městec
A teď to srovnejte. Za to že jsem nic neukradl, jsem dostal podmínku a cikáni, kteří udělali v památníku Terezín škodu skoro za dva miliony, ji dostali taky. A nejhnusnější na tom je to, kde to udělali. To je tá česká zvrácená spravedlnost.