Od sedmé do sedmé

Nový den s datem 24.prosince roku 1958 se ohlásil křehkou krásou zmrzlých oken.Přituhlo tak náhle že venku na holých větvičkách stromů přimrzli kapičky vody.Vítr jimi pocinkává a načepířený černý kos kroutil nad tou nezviklou věcí hlavou.Ulicí se vinula jedlová vůně stromků jímž vánoce dávají každého roku na vědomky že přichází období svátků přátelství i lásky s poezií vánoc tato nádherná atmosféra zesiluje a každý to tak vnímá i mladá lékařka MUDr.Milena Králová,která má osudově dnes na štědrý večer od sedmé hodiny ranní do sedmé hodiny večerní lékařskou pohotovostní službu na poliklinice OÚNZ Mladá Boleslav.

Mladá lékařka Milena zde v podkroví měla od nemocnice pronajatou jednu místnost,pravda útulná místnost ale lékařka doktorka Králová zde stále nenenácházela jakýsi pocit tepla a hřejivého krku rodinného na který byla zvyklá z domova.A těch důvodů proč se cítila stísněně bylo růzhodně více třeba jeden důvod který stále nebyla schopna pochopit byl ten že byla úplně v cizím městě mezi sposty cizími lidmi jenom proto že zde byla po složení státních zkoušek a složení promoce nekompromisně doporučena formou pracovní úmístěnky. Víbirat si své první a zároven nové pracoviště nemohla povinně musela nastoupit na určené pracovní místo bez ohledu na své trvalé bydliště.

Poznámka autorky :
Naše paní doktorka v tomto příběhu od sedmé do sedmé byla z pohraničí proto dostala pracovní úmístěnku do města. Tehdy tomu tak bylo že maldé dívky – ženy lékařky či diplomované sestry – ošetřovatelky když byli z vesnice či z pohraničí dostávali pracovní úmístěnky do velkoměsta a na opak. Zvůle úřadu a tamních úředníků byla nekompromisní a nedalo se nikterak odporovat.

Ale vratmě se do našeho příběhu:
Toho dne 24.prosince 1958 mladá paní doktorka vzávala poněkus se subjektivními pocity kteréměli nostalgicko – melancholický důraz v jejím projevu vnímání cítění a myšlení a to když se podívala na tu nádhernou romantickou zimu za oknem,v místnosti vonělo dřevo z kamen které praskalo v kamnech asi právě to krásné vonavé praskající dříví v kamnech jí přípomínalo domov bylo jí chvílema moc krásně ty krásné subjektivní pocity v ní samotné kolovali chtěla se smát a brečet zároven.Ale na to neměla moc času. Z rádia zněl tichý a zároven okouzlující hlas rozhlasové hlasatelky alespon to tak Milena vnímala když si vařila vodu na čaj a připravovala něco malého ke snídani než půjde do práce. Ozvalo se z rádia :
Krásné svátěční dobré ráno milý posluchači časové znamení ohlásí šest hodin a patnáct minut je 24.prosince roku 1958 – posloucháte Československý rozhlas stanici hvězda,kde za malinkou chvilinku se zaposloucháme do poezie od Oldřicha Mikuláška = velký člověče = kde tuto poezii nám bude v tomto svátečně vánočním čase recitovat zasložilá umělkyně Jiřina Šejbalová poté přesně v o půl sedmé si na stanici hvězda Československého rozhlasu poslechneme zprávy které nám přečte Magdaléna Tomanová zaznělo tiše okouzlujícím hlasem od rozhlasového příjímače. Milena s čerstvě lékařským diplomem a hlavou plnou nůtkavých projevů svého myšlení,kde se chvílema střídali myšlenky s emocemi které také praměnili z přítomnosti ve které se nachazela a ze vzpomínek na svůj domov a své blízké a to když poslouchala poezii kterou v rozhlase recitovala Jiřina Šejbalová uvědomila si paní doktorka jak je velmi důležité v osudovém momentu býti někomu hodně na blízku když tu pomoc druhého člověka někdo hodně nůtně a zblízka potřebuje.Podívala se na svůj lékařský diplom který měla na zdi blízko své postole a pod tímto na kousku papíru připináčkem přišpendlen Platonův citát = starající se o štěstí druhých nacházíme své vlastní = Pozvolna se na snídala a popíjela teplý čaj poté se ustrojila a to velmi teple vzala si svoji lékařskou kabelu,dlouhý kabát kordovanky na podpadku a chtě nechtě vikročila do mrazivého rána.Zastávku na autobus MHD měla hned u domu,čekala necelých pět minut a autobus tentokrát neobvykle přesně na čas přijel” nastoupila do vozu i když nebylo v autobuse moc lidí protože byl štědrý den a lidé byli převážně doma,zůstala po nastoupení do autobusu nehnutě stát na plošině za řidičovými zády” kde chvilkama sledovala unikající cestu městem při jízdě autobusem a zároven vnímala romanticky avšak velmi studenou zimní krajinu města a zakoutí a opět se ve svých myšlenkách chvílemi ponořila do svých vzpomínek kde si v duchu říkala je štědrý večer na krku maminka doma dělá určitě bramborový salát a obaluje kapra řízky a možná jenom klobásy také si vzpoměla ve svých myšlenkách na to jak tatínek nosil o vanocích domů takovou vonavou jedličku,kterou pak s maminkou a Milenou naší paní doktorkou ustrojili a pod stromečekem vonavé jedličky zpívali vánoční koledy také se jí ve vzpomínkách vybavuje jak na slaměnkách v komoře bývali koláče cukroví a ve škopku plaval kapr a jak babička měla revmatické a promodralé žilnaté ruce a hlubokým altem krásně zpívala vánoční koledy těmito vzpomínkami se ve svém myšlení nechávala Milena unášet při jízdě autobusem MHD když jela ráno do zdejší okresní nemocnice kde jí od 07:00 hodiny ranní začínala lékařská pohotovostní služba .Co čert nechtěl služba Mileně začala dříve než dojela autobusem MHD do nemocnice a dříve než by si přála bylo právě 06:45 hodn když při jízdě autobus MHD průdce zabrzdil a Milena narazila na řidičovi záda,do skřípání brzd autobusu zazněl zoufale sténavý výkřik člověka – autobus zastavil zvědavý lidé se hrnuli s autobusu MHD ven jak bez hlavé stádo nebylo jich mnoho ale byli nutkavě zvědaví a určitě také utpěli úlek ne li přímo psychický šok z daného nárazu.Mileně se roztřásli nohy a měla pocit že každou chvíli padne do mdloby – nestalo se tak zaplat”pan bůh přemohla tyto negativní subjektivní pocity s leknutí a zázračnou formulí svého povolání lékaře se protlačila k zraněnému.Na vozovce ležel mladý muž mezi rozházenými citrony a mandarinkamy které si před necelými pěti minutami zakoupil na proti přes ulici v prodejně OVOCE -ZELENINA.
Z úst a uší mu vytékala krev dostal při srážce s autobusem pořádnou ránu do hlavy srdeční puls měl rychlími málo znatelnými záškuby doktorka Králová zraněného muže poslouchala fonendoskopem měřila mu krevní tlak puls dále zběžně proklepávala hrudní koš břicho a opakakovaně kontrolovala oční zornice pacient byl při vědomí ale velmi dezoreintován mládá lékařka byla jeho stavem velmi znepokojená až neklidná,její pohled se obrátil na lidi kteřý příhlíželi a rokovali o to jak se to vlastně přihodilo” Lékařka zvýšila hlas a ve svém akcentu řekla prosím Vás zavolejte sanitku ! Mladý muž který od ní stal ne malou vzdálenost a také přihlížel oné údálosti vycítil z jejího hlasu že zde hraje každá minuta velkou roli bez váhání vešel do prodejny POTRAVIN národního podniku PRAMEN a žádal o zavolání sanitky.Vedoucí a zároven prodavačka prodejny potravin paní Anna Klková ho mlčky vedla do své kanceláře k telefonu. Mlaý muž se zachvilku vrátil na místo nehody a mladé lékařce hlásil že sanita je už na cestě.Lidé mezi tím vypovýdali jak k nehodě došlo nebot na místo dané nehody přijela i hlídka veřejné bezpečnosti. Lidé se ve svých výpovědí zhodovali a to v tom slova smyslu že zraněný muž šel sice po přechodu ale uklouzli mu nohy a upadl to když se vracel zpět do vozovky když už byl pomalu na druhém chodníku.Lékařka se nepatrně vmísila do rozhovoru mezi vypovýdající svědky nehody a vyšetřujícími příslušníky veřejné bezpečnosti ” a tázala se ? Proč se ten muž vracel zpět do vozovky ? Jedna žena svědkyně údalosti odpověděla: zpadnul mu jeden citron a tak se rozhodl pro něho vrátit což potvrzují i ostatní lidé kteřý osudově nehodu viděli. Lékařka byla konsternována přemýšlela na hlas aniž by si to uvědomila ” v jednom momentu v jedné sekundě zahodí svůj lidský život jen pro kus citronu – neslycháno !!! V tom na místo dorazila sanita vystupující lékař MUDr.Zděnek Houdek se hned ujímá své práce a ptá se mladé ženy Vy jste lékař ? Milena odpovídá ANO a ve svém verbálním pokračuje kde popisuje ve stručnosti stav zraněného muže včetně toho že nevylučuje vnitřní krvácení a připouští byt velmi nerada že mladý zraněný muž je ve stavu in articulo mortis ” Když lékař se sanitky zraněného muže přebral a nakládali ho na nosítka do sanitního vozu vypadlo mu z kapsy kabatu zabalené dětské šitítko a dětský dudlík jako dárek pro dítko to byl moment který mladou paní doktorku velmi rozhodil začala si klást sama pro sebe otázky třeba je to otec od malého dítěte proboha proč nedával pozor pro nějaký obyčejný citron říkala si pořad opakovaně ve svých úvahách nedávalo jí to logiku a začalala ve svých úvahách obžalovávat celý svět jak je to všechno nespravedlivé přes tu třpitivou nádhernou zimní krajinu a vánoční atmosféru měla po náladě a není divu štědrý den který je pro mladou lékařku pracovním dnem nezačal na vlnách osudu moc pěkně.

V 07:05 hodin přichází do práce na středisko lékařské pohostovostí služby při příchodu do ordinace byla velmi mile překvapená ” nebot službu konající sestra taková postarší přísná brýlatá taková co má hodně zkušeností za dva mladé lékaře je vždy nekompromisní a bez úsměvu se tentokrát velmi spontálně a srdečně usmála na mladou lékařku a řekla Dobré ráno paní doktorko a podávala jí klíče od lékařského pokoje aby se mohla v klidu převléknout do pracovního oděvu a připravit se na celodenní maraton pohotovostní služby. Mimo jiné jí sestra podala plnou krabici napečeného vonavého vánočního cukroví a řekla paní doktorko nate aby Vám ta dnešní služba o štědrém dni dobře utíkala a nebud te smutná…Milena byla celá pryč protože by nikdy zrovna od sestry Málkové nečekala takový to empaticko altruistický přístup v projevu jednání a to ještě v po sedmé hodině ranní to opravdu nebývalo u sestry Málkové obvyklé. Sestra Málková byla v OÚNZ takový pomyslý inventář jako sestra byla velmi pečlivá až akurátní k pacientům patřila k prvím diplomovaným ošetřovatelkám ještě před druhou světovou váklou byla sama bez dětí baz manžela byla trošku životem zahořklá proto byla mnohdy ve svém projevu nepříjemná jak spolupracovníky tak i na pacienty držela si velký odstup od každého ve skutečnosti taková nebyla byla v podstatě dobrý člověk aniž by to nějak výrazně dávala na jevo lidé si na její přítup jednání časem zvykli ti co jí neznali si o ní v prvním momentu osudového setkání mysleli žejeto hrozná jedu baba ale ti co jí znali věděli že tomu tak není byla jenom bigotní zhrzená žena životem a měla k tomu velmi osobní a pádné důvody o maminku bratra a o svého nastavajícího muže jí připravila vákla její domov byla nemocnice s touto hořkostí večer chodila sestra Málková spát a ráno se s touto hořkostí brobouzela přičemž byla svědkěm díky své profesi zdravotní sestry dalších nemocí trápení bolestí občas úlevy či uzdravení převážně však utrpení strádání či smrti to člověku také moc nepřidá a ti co jí na vlnách soudu znali jí právě proto chápali.

MLadá lékařka vyšla s ordinace a nesla si krabici cukroví byla jak omámená na špitální dlouhé chodbě potkala pana Dvořáka šoféra od sanitky statný bodrý muž s huronským hlasem zdraví lékařku Dobré ránko paní doktor dneska spolu budeme až do večera …..sloužit a uchychtl se opravdu chlap jako medvět dva metry do výšky necelý metrák do váhy blond vlasy modré oči v obličeji stále brunátný sotva se složil do malého prostoru pro řidiče v sanitnímm voze.

Ale jinak dobrák od kosti.Milena ho také pozdravila a šla na lékařák pustila si rádio a slyšela opět tichý a okouzlující hlas který tiše hovořil k lidem dobré vůle:
Milý posluchači posloucháte Československý rozhlas stanici HVĚZDA je 24.prosince roku 1958 je štědrý den,chtěli bychom na rozhlasových vlnách pozdravit Vás kteřý v tomto svátečním čase bdíte na hranicích,střežíte náš klidný spánek Vy kteřý sloužíte na vlakových nádražích na letišti v továrnách v hutích a nemocnicích Vy všichni kteřý zajištujete abychom mohli dnes a nejen dnes v klidu usednout se svými blízkými lidmi v rodinném kruhu ke stolu a v tichosti a pokorném klidu slavit vánoce ” ozvalo se z radia Milena měla v daném momentu mrazení v zádech když toto poděkování z rozhlasu v podání rozhlasové hlasatelky zaslechla v tom slově VY – byli také ženy a muži v bílém bdící nad životem a životy a zdraví lidí mladá lékařka šla k rozhlasovému přijímačí a emotivně jej vypla tím způsobem že vytáhla šnůru ze zásuvky nemohla to slyšet byklo jí smutno až úzko a obžalovavála ve svých úvahach celý svět a celou společnost za to že není doma u maminky u tatínka babičky a že jí není osudově přáno aby slavila vánoce s nimi kladala si tuto velmi emotivně lapidární otázku stále ve svých uvahách proč ??? Proč ona dnes zrovna dnes na šdětdrý den musí sloužit zdraví lidu ???

Přišla do ordinace pohotovostní služby připravená ke službě ” sestra Málková si zrovna zalývala černou kávu a tázala se paní doktorko dáte si kafe ? Lékařka odpověděla děkuji černou kávu nepiju sestra se na ní podívala velmi stryktně a změřila si jí od hlavy až k patě jako nějakou malou desetiletou holku ” a odpověděla jí otazníkem ? Ani čaj si nedáte ? Ano ten si dám ráda odopověděla mladá lékařka no vidíte to horký čaj s citronem Vás….. chtěla pokračovat sestra Málková ve svém projevu když mladá lékařka se sebe vyhrkla prosím Vás citron NE ! Dala bych si čaj bez citronu a hned se jí v myšlenkách vybavila ta ranní nehoda s mužem kterého porazil autobus jenom proto že se vracel do vozovky pro jeden obyčejný citron. Sestra Málková nic dále neříkala přispůsobila se požadavku a přání mladé lékařky,položila před ní šálek s horkým čajem na pod šálku vedle položila decentně cukřenku a řekla prosím paní doktorko jeden čaj na zahřátí a v tom zazvonil telefon sestra Málková zvedla těžké černé telefonní sluchátko a řekla pohotovost prosím ” přisedla si ke stolu a vzala si tužku a papír začala psát.

Takže Nováková Marie jak že jste narozená tázala se dále velmi přísně a nekompromisně” ano píšu 11.února 1930, Mlejnková ulice 34 druhé poschodí, co máte za potíže ? Zeptala se přísně sestra ano píšu bolesti břicha,zvvracení teplota 37,2 jak dlouho ty potíže máte táže se sestra dále ” TŘI DNY ” Začala se rozčilovat Vy máte tři dny bolesti břicha zvracíte máte zvýšenou teplotu a to kvůli tomu otravovat na štědrý den o toho máte přeci svého obvodního lékaře nezapoměla důraně a nekompromisně připomenout během telefonického rozhovoru sestra Málková a pokračovala zajisté že Vám tam pošlu paní doktorku ale o tohodle zde pohotovostní služba není milá dámo a zavěsila těžké černé telefonní sluchátko. Potom se obrátila na mladou lékařkou podala jí lístek kde najde pacientku a dodala asi nějaká histerka nic akutního ale jet se tam musí a taky se tam jelo. Ale nebylo to jediný výjezd pohotovostní služby toho štědrého dne a večera s datem 24.prosince 1958 některé návštěvy které MUDr.Milena Králová a pan Dvořák šofér sanitky realizovali by opravdu teoreticky mohli posečkat na obvodního lékaře ale některá vyšetření či lékařské prohlídky pohotovostní službou daného štědrého dne či večera dalšího odkladu nesnesly. To je však v lidech kam až jsou mnohdy schopni ve svých morálních hodnotách zajít co do celkového projevu se týče tuto úvahu si říkala dktorka Králová když přišla večer duševně i fyzicky scela vyčerpaná ze služby a zatopila si v kamnech pustila si rádio kde zpívali vánoční koledy a písně Jana Jakuba Ryby a u toho pojídala velmi gurmánsky vánoční cukroví které ji věnovala sestra Málková měla z té štědro-večerní pohotovostní služby smíšené pocity že t tohoto hřejivě únavného pocitu aniž by chtěla únavou padla a usnula u stolu a vzbudila jí v noci mohutná zima když vyhaslo v kamnech Milena si přešla od stolu do postele a zachumlala se pod duchnu a usnula tak silným spánkem že ani už nevnímala výsílání Československého rouhlasu kde na stanici HVĚZDA zpívali vánoční koledy a písně,když se opoledně druhého dne vzbudila její první pohled směřoval na lístek který měla přišpendlem pod svým lékařským diplomem byl tam již zmíněný Platonův citát = starající se o štěstí druhých nacházíme své vlastní= a právě díky tomutu citátu který ve svém myšlení Platon prosazoval ” Dokrorka Králová si uvědomovala stav svého osudu kde jí bylo snad osudem předurčeno být ženou v bílém –

( Mediciniae Universae Doctus ) a slouží zdraví lidu vždy a všude ukáže li se tomu potřeba tak jak jí ukládá lékařská Hipokratova přísaha a díky tomuto citátu si nejen doktorka Králová uvědomovovala ve svém myšlení cítění a vnímání vážnost a podstatu své profese lékaře ale hlavně si uvědomila že nemůže být utrápený mučedník a propadat ve svých úvahách jaké si sebelítosti jenom proto že není doma u své rodiny v čase vánočním i když by velmi ráda,pochopila že osudové kostky jsou jasně vrženy a také pochopila že osud vládne lidem a výsledek je v rukouch boží k tomuto pochopení jí postačila pohotovostní služba kterou sloužila od sedmé do sedmé s datem 24.prosince roku 1958.
–
Tento příběh a osoby v něm uvedené jsou smyšlené a nevypovídají o žádné reálné skutečnosti.

Připravila a písemě zhotovila :
Honzina Maagová
Korespondentka občanské žurnalistiky.
JanaMaag@seznam.cz