NÁSILÍ NA ŽENÁCH – CELOSVĚTOVÝ PROBLÉM

Opět usedám za svůj psací stůl a Pc abych se ve svých úvahahách pozastavila nad tématem : NÁSILÍ NA ŽENÁCH – CELOSVĚTOVÝ PROBLÉM.

Pokládám velice lapidární otázku ?

Odkud pramení a proč vůbec existuje ??

Během své sesterské praxe ke v rámci domácí ošetřovatelsko – pečovatelské péče docházím do různých rodin a dost často se bohužel setkávám s tímto negativním fenoménem kde ženy jsou ( osudově ) vystavovány citovému či fyzickému nasilí ze strany mužů. Pouze snad v jednom případě jsem zaznamenala obrácenou pozici domácího násilí kde muž byl vystavován citovému či fyzickému útisku ze strany ženy ale to bylo pouze v jednom případě jinak tomu jest že muži týrají ženy,myslím si že příčina domácího násilí a vůbec násilí na ženách ze strany mužu se vždy nějaká najde je to defakto podmíněno již tím že muži a ženy m´ívají diametrální názorové postoje které jsou velmi odlišné v celkovém akcentu myšlení vnímání cítění a jednání což jest základní a primární podstata k domácímu nasilí na citové či fyzické rovině což je i klinicky prokázáno. Sekundární podstata je velmi individuelní v rámci sociálních a společenských kontextů počínaje žárlivostí a mužskou degradací konče. Včetně nerovnoprávnosti mezi mužem a ženou dnes v 21.století se mnohdy velmi klamě v rámci společenských a sociálních kontextů definuje názor že nerovnoprávnost mezi muži a ženamy v dnešní společnosti není. Což je absůrdní nesmysl nerovnoprávnost zde byla je a do budoucna tomu jinak nebude a v podtatě ani nemůže být nebot tato již zmíněná nerovnoprávnost pramení již z uvedeného diametrálního odlišného postoje myšlení vnímání cítění a jednání jak ze strany nás žen tak i ze strany mužů. Podívejme se třeba na nelítostný osud první české lékařky MUDr.Anny Bayerové tato žena vystudovala lékařskou fakultu ve Švícarském Bernu titul Mediciniae universae doctus získala v roce 1881 ale v zemi České koruny jí byl stejně málo platný jelikož byla žena a tehdy muži – lékaři nepřipustili aby nějaká žena jež se považuje za doktorku hloubala nad nemocí mužského těla sahala při fyzickém vyšetření mužům na břicho prohlížela jim hemeroidy apod …. to bylo pro muže tehdy nepřípůstné a krom toho byli muži lékaři přesvědčení že opravdový lékař může býti pouze muž. MUDr.Anna Bayerová na základě těchto disociálních interevencí ze strany mužů odjela do Bosny kde jí bylo milostivě dovoleno ošetřovati mohamedánky satisfakcí nelze ani považovat ten moment kdy byla výše jmenovaná lékařka osudově povolána do jednoho vojenského lazaretu v Praze na sklonku válečného roku 1914 kdy muži – lékaři houfně odcházeli na frontu a pak těmto odmítavím mužům v bílích pláštích byla najednou osudově MUDr.Anna Bayerová i jako žena – lékař dobrá tak že z nouze cnost žádné uznání jak by se na první pohled zdálo ze strany mužů přesto že bylo doktorce Bayrové tehdy 62 let a měla již právo na aktivní odpočinek a mohla po těch všech diskriminačních útrapách na základě nerovnoprávnosti tehdejím mužům – lékařům ukázat záda neučinila tak a zavítala do Pražského vojenského lazaretu kde sloužila potřebným nemocným raněným a mnohdy i úmírajícím vojákům na sklonku první světové války.

A taková to nerovnoprávnost je i v dnešním 21.století jenom má jinou tvář a z této nerovnoprávnosti která jde ze století do století já sama osobně spatřuji nepatrný avšak velmi podstatný článek počátečného stavu citového či fyzického násilý na ženách bohužel….

V roce 1999 valné zhromáždění organizace spojených národů rozhodlo že 25.listopad bude mezinárodním dnem za odstranění násilí na ženách.Cílem bylo informovat veřejnost o tom že dochází k porušování přirozených práv na ženách jenom proto že jsou ženy nebot v mnoha kultůrách jsou ženy považovány za podřadné bytosti a předsudky jsou proti nim hluboce zakořeněné. Násilí na ženách a to ve všech jeho formách je stále stejným problémem a to dokonce i ve vypsělých zemích. Kde podle bývalého generálního tajemníka OSN Kofiho Annana je násilí na ženách vzrůstajícím a celosvětovým problémem a týká se každé společnosti a kůltůry trpí jim ženy bez ohledu na rasu,etnický či sociální původ dále místo narození či jiná primární nebo sekundární hlediska které otevírají prostor a čas pro citové či fyzické násilí na ženách ze strany mužů.
Radhika Coomaraswamyová bývalá zvláštní zpravodajka komise pro lidská práva při OSN říká že tato problematika je pro převážnou většinu žen ” téma ” o kterém se nemluví a nad kterým mnohdy daná společnost zavírá oči nebot jest ostudnou realitou dané společnosti v rámci společenských kontextů a sociálních interakcí. Statistika kterou vydala jedná odborná instituce v Holansku uvádí že v jisté jihoamerické zemi trpí nějakým druhem domácího násilí 23% žen což je skoro jedna čtvrtina.Podobný odhad zveřejnila Rada Evropy podle niž domácí násilí zažije během svého života také každá čtvrtá žena v Evropě. Britské ministerstvo vnitra uvedlo že v Anglii a Welesu byli během jednoho z posledních let zabity svým součastným nebo bývalým partnerem průměrně dvě ženy každý den.Časopis Indida Today International napsal že ženy v celé Indii žijí v neústálém strachu s citového a fyzického násilí krom toho jim hrozí znásilnění na každém rohu na jaké koliv ulici na jakém koliv veřejně přístupném místě a v kterou koliv hodinu” Organizace Amnesty International uvádí že násilí na ženách a dívkách je v součastné době oblastí ve které jsou porušována lidská práva nejčastěji.

A to jest pravda protože za použití článku číslo : 3/odstavce : 1,základní listiny práv a svobod jest patrno že základní přirozená práva člověka se zaručují všem bez rozdílu pohlaví,rasy,barvy pleti,jazyka víry a náboženství a polirického či jiného smýšlení národního nebo sociálního púůvodu což deklaruje i článek číslo 12/odstavce : 1,základní listiny práv a svobod který říká cituji : Každý člověk má právo aby byla zachovávaná jeho lidská důstojnost,občanská čest dobrá pověst a aby bylo chráněno jeho dobré jméno nebot lidé jsou svobodní a rovní ve své důstojnosti i ve svých právech.Kde základní přirozená práva člověka jsou nezadatelná nezcizitelná nepromlčitelná a právně nezrušitelná. přesto vše nad násilím které jest pácháno na ženách mnohdy představitelé ve službách spravedlnosti zavírají oči a odmítají vidět skutečnost taková jaká v daném momentu jest a obět domácího násilí necht jest citové či fyzické se spravedlnosti bohužel nedočká a toto se děje i v naší společnosti a v našem státě i za předpokladu že se nacházíme v 21.století a zákon hovoří jasnou řečí.

Řekla bych že mi lidé jsme společenští to tvorové,neůstále se s týkáme s jinými lidmi vyměnujeme si své názorové postoje v rámci komunikace a konverzace,mnohdy spolupracujeme či naopak soupeříme v rámci společenských a sociálních kontextů.Kůltůra a životní prostředí včetně sociálních skupin lidí včetně naší rodiny z které máme původ nás velmi silně ovlivnuje hlavně naše myšlení cítění vnímání a jednání a to jak v kladném tak i v záporném slova smyslu což se mnohdy bohužel odráží v rámci mezilidských vztahů kde ženy bývají vystaveny násilným expozicím ze strany mužů.

Přitom postačí tak málo uvědomit si podstatu svého ženství a proti těmto expozicím násilného charachteru čelit a jim v rámci sociálně společenských kontextů na vlnách osudu předcházet nebot každý muž nám ženám učinní jenom tolik kolik si necháme v různých situacích a souvislostech líbit a to jak v záporném tak i v kladném slova smyslu.

Ruka jakého kliv muže se stane očividně krásnější jakmile pohldí jemným dotekem ženu protože láska jest poezie smyslů do které násilí nepatří.

Vždy tomu tak bylo je tomu i nyní a do budoucna tomu nebude jinak.

Záznam připravila a písemně
zhotovila :
Honzina Maagová
Korespondentka občanské žurnalistiky
Trutnov.
JanaMaag@seznam.cz