Mám krizi a menstruaci (ještě že tak!), jsem ve stresu, blbnu, nerandím, nemiluji, brečím, hledám řád, tak pravidelně cvičím, v rámci udržování znalostí koukám na filmy v angličtině, hodně čtu, utíkám do minulosti, nic mi není a fňukám. Hysterka k politování. Sociálně nežiji. Na otázky odpovídám zdvořile a celou větou, abych vzápětí vzala všechno zpět. A už je zase ráno. Au!
Rozhlédla jsem se kolem sebe – bordel. Všude. Neuklízela jsem věčnost. Prasklá žárovka, nevyžehlené prádlo a oblečení všude. Jak nahoře, tak dole, napadlo mě. Jak uvnitř, tak venku. Proč se divím, že mám v hlavě zmatek, když žiju v tomhle? A spásná myšlenka nebyla daleko…
Uklidím a ono už se to v hlavě všechno nějak srovná – jak venku, tak uvnitř! Zákon analogie! V ledničce láhev bílého vína, co na tom, že jsem ještě nesnídala, otevřela jsem ji, ale ještě to něco chce! Střevíčky! Tyhle střevíčky jsou jako ze zlata, vyřvávám při nazouvání, když je mám, připadám si jako..jako.. Mrs. Propperová.. Hlavně nevypadat jako služka!
Sesbírala jsem prádlo, co leželo všude kolem a nacházela ho do koše na prádlo a v koupelně jsem si připila se svým odrazem v zrcadle. Se skleničkou v levé ruce tahám vysavač ze skříně a pouhý pohled do prosklené knihovny mě ujistil, že tvůrci reklam na prací prášky by ze mě měli radost! Hospodyňka jako z televize!
Ve žlutých gumových rukavicích, které mi ale vůbec, ale ani trochu neladí s botama, jsem se se štětkou skláněla nad záchodem, když se ozvalo zvonění. Cupitám do pokoje zvednout telefon a po cestě teatrálně kroutím zadkem a otáčím štětkou, takže stříká všude kolem (asi budu muset i vymalovat):
„Ahoj.“ říkám.
„Ahoj!“ ozvala se na druhé straně M. „Co děláš?“
„Uklízím.“ oznamuji důležitě. „Kruci….“
„Co je?“ zeptala se na důvod mého klení.
„Počkej chvíli, musím si sundat boty, klečím nad záchodem a to se moc na podpatcích nedá.“
„Tobě je blbě?“ zeptala se.
„Ne. Proč? Jsem ti říkala, že uklízím.“
„V botách na podpatcích?“ zapochybovala.
„Ano, v botách na podpatcích. Bylo by lepší, kdybych v botách na podpatcích zvracela? A taky piju víno.“ dodávám na vysvětlenou.
„Uklízíš v botách na podpatcích a popíjíš v deset ráno? Dobrá, já už nechci nic vědět. Zavolej, až budeš hotová.“
„Ano madam!“ zavěsila jsem a plná elánu jsem šla žehlit.
Po třetí sklence jsem si úhledně složené komínky čistého prádla poskládala do skříně a natáhla jsem se na postel.
Až vystřízlivím, skočím do Hornbachu pro tu žárovku.
Vladka
06/10/2012
Všimla jste si, že my ženský uklízíme většinou když menstruujeme?
Celý měsíc (a někdy i déle díky antikoncepci ;) ) se mi do úklidu nechce, většinou jen něco zkopnu pod stůl a tak, když má přijít návštěva, ale jakmile se blíží moje dny, tak jsem jako uklízecí maniak.
Lada
12/10/2012
Uklízení. Činnost kterou nemám rád, ale když je potřeba uklidit tak se nedá nic dělat, musím se zapřít. Sklenka je jako odměna za vykonanou práci protože dát si jí při tom tak neuklidím a začnu dělat něco jiného. Přeji fain den
FAn
03/11/2012
Jako by jsem četl sám o sobě,tedy jaksi aspoň z počátku. Rozdíly,mezi námi dvěmami počínají chvílí, kdy se sklenkou v ruce odcházíš gruntovat. Já se totiž k tomu uklízení nedokážu překecat ani se sklenkou v ruce.To zpravidla vypiju,vše co mám a pak zalehnu s blahým vědomím,že zítra je taky den a svět nekončí- a kdyby i jo, tak je šumafu,že nemám uklizeno… – Když vystřízlivím,skočím si na vyprošťováka a léčím se do dalšího dne. Pak otevřu oči, prolétnu pohledem okolí a povzdechnu, že je třeba uklidit. Jelikož však není aktivační mok,jde se nakoupit,což se protáhne až do TN a pak už mě nikdo nepřinutí něco dělat. VEČERY PATŘÍ KULTUŘE! Ráno posnídám a začnu se překecávat k úklidu, pochopitelně že i pomocí moku.No vše začíná nanovo… Nechtěla bys na brigádu???