Ještě skleničku, uklízím

05/10/2012    

3


Mám krizi a menstruaci (ještě že tak!), jsem ve stresu, blbnu, nerandím, nemiluji, brečím, hledám řád, tak pravidelně cvičím, v rámci udržování znalostí koukám na filmy v angličtině, hodně čtu, utíkám do minulosti, nic mi není a fňukám. Hysterka k politování. Sociálně nežiji. Na otázky odpovídám zdvořile a celou větou, abych vzápětí vzala všechno zpět. A už je zase ráno. Au!

Rozhlédla jsem se kolem sebe – bordel. Všude. Neuklízela jsem věčnost. Prasklá žárovka, nevyžehlené prádlo a oblečení všude. Jak nahoře, tak dole, napadlo mě. Jak uvnitř, tak venku. Proč se divím, že mám v hlavě zmatek, když žiju v tomhle? A spásná myšlenka nebyla daleko…

Uklidím a ono už se to v hlavě všechno nějak srovná – jak venku, tak uvnitř! Zákon analogie! V ledničce láhev bílého vína, co na tom, že jsem ještě nesnídala, otevřela jsem ji, ale ještě to něco chce! Střevíčky! Tyhle střevíčky jsou jako ze zlata, vyřvávám při nazouvání, když je mám, připadám si jako..jako.. Mrs. Propperová.. Hlavně nevypadat jako služka!

Sesbírala jsem prádlo, co leželo všude kolem a nacházela ho do koše na prádlo a v koupelně jsem si připila se svým odrazem v zrcadle. Se skleničkou v levé ruce tahám vysavač ze skříně a pouhý pohled do prosklené knihovny mě ujistil, že tvůrci reklam na prací prášky by ze mě měli radost! Hospodyňka jako z televize!

Ve žlutých gumových rukavicích, které mi ale vůbec, ale ani trochu neladí s botama, jsem se se štětkou skláněla nad záchodem, když se ozvalo zvonění. Cupitám do pokoje zvednout telefon a po cestě teatrálně kroutím zadkem a otáčím štětkou, takže stříká všude kolem (asi budu muset i vymalovat):

„Ahoj.“ říkám.

„Ahoj!“ ozvala se na druhé straně M. „Co děláš?“

„Uklízím.“ oznamuji důležitě. „Kruci….“

„Co je?“ zeptala se na důvod mého klení.

„Počkej chvíli, musím si sundat boty, klečím nad záchodem a to se moc na podpatcích nedá.“

„Tobě je blbě?“ zeptala se.

„Ne. Proč? Jsem ti říkala, že uklízím.“

„V botách na podpatcích?“ zapochybovala.

„Ano, v botách na podpatcích. Bylo by lepší, kdybych v botách na podpatcích zvracela? A taky piju víno.“ dodávám na vysvětlenou.

„Uklízíš v botách na podpatcích a popíjíš v deset ráno? Dobrá, já už nechci nic vědět. Zavolej, až budeš hotová.“

„Ano madam!“ zavěsila jsem a plná elánu jsem šla žehlit.

Po třetí sklence jsem si úhledně složené komínky čistého prádla poskládala do skříně a natáhla jsem se na postel.
Až vystřízlivím, skočím do Hornbachu pro tu žárovku.

V rubrice: Život