O Islámsko křesťanském dialogu se v posledních letech hovoří téměř často, ale jen málo lidí ví o tom jak mezi náboženský/mezi konfesní dialog probíhal. A proto bych chtěl zde uvést několik důležitých dat z naší historie.
V roce 1943: D.B.McDonald výrazně začal přispívat k přípravě evangelických misionářů v evangelickém semináři v USA. Vydal také několik příruček pro samotné misionáře.
V roce 1954: G.E.Hapkins se pokusil organizovat trvalý dialog s muslimy. Svolal úspěšnou konferenci do libanonského Bhámdínu, která se rozhodla ustanovit trvalý výbor pro muslimsko křesťanskou spolupráci.
V roce 1964: byl ve Vatikánu zřízen sekretariát pro nekřesťany, který byl kolem roku 1989 přejmenován na „Pontifikální radu pro dialog mezi náboženstvím“. Sekretariát měl za úkol rozvíjet vzájemnou informovanost.
V roce 1985: bylo uskutečněno kolokvium na téma „svátost v křesťanství a islámu“ pořádáno v Římě sekretariátem pro nekřesťany za účasti muslimských badatelů.
Papež Jan Pavel II. mluvil k 80 000 mladým muslimům na Marockém sportovním stadionu.
V roce 1991: papež Jan Pavel II. proslovil poselství k muslimskému lidu v jejich rodném jazyce (arabštině). Oslovil muslimi ke spolupráci mezi křesťany a požádal je o pomoc obětem války v Perském zálivu.
Za posledních několik desítek let se snaží misijní pracovníci, teologové, studenti či obyčejní lidé najít nějakou cestu k vzájemnému porozumění.
WolF
26/04/2012
Vratˇme se ke své přirozenosti a vnímejme svět s otevřeným srdcem
jedině tak nejdeme cestu jeden k druhému a v úsměvu a pochopení
cestu k sobě sama a tím i k Bohu.
Alim
27/04/2012
Díky za téma k rozšíření obzoru. Žádoucí je další pokračování, jde o potřebné novum.
M
01/05/2012
Velmi důležitý je Vámi uvedený citát:
„Jsme všichni plody z téže zahrady a z téhož kmene, všichni jsme vykvetli za téhož jara.“ M.Igbál
Až si toto všichni uvědomí, snad bude lépe.
NS
05/05/2012
Pro mne je tristní pohled na výčet letopočtů. Pro skutečný dialog mezi náboženstvími by měly být už samozřejmostí nejméně každoroční setkání hlav těchto skupin věřících. Protože jde o organizované věřící zvyklé naslouchat a poslouchat, je právě na jejich nejvyšších, aby hledali styčná témata pro porozumění. Pokud se nemohou pravidelně setkávat ti jimž jejích „bůh“ svěřil vedení náboženské společnosti, jak k tomu porozumění mohou přispět laici, většinou bez možností?
M
09/05/2012
Mám obavy, že lidstvo je nepoučitelné, příliš lačné peněz, moci, krve, … Jde o to, co z toho všeho vzejde. Škoda promarněné příležitosti.