Po ránu

Někdy bych potřeboval říznout čas vyrobením bomby z hnoje, jako to uměl McGyver, jenž nás posledních pár let zásobuje hláškama na svého černošského Jaffského kamaráda. Když se probudíte v něděli ráno, kolo není schopný jízdy, bez rizika subatomárního rozkladu, mysl je lehká jak Šrámkův stříbrný vítr a žaludek těžkej jako hora olova, první co vá napadne rozhodně není „to je ale krásně“. Mně teda spíš napadá „jako cože?“. Raději bych měl 10 let, v devět ráno bych se podíval na „pohádky“ na nově a po snídani vyrazil dělat pitomosti do ven. Teď mám dojem že kombinace rýmy a syntetický radosti nedělá dobře nikomu.