Odpovědi na často kladené otázky pro kandidáta na prezidenta České republiky MgA. Emila Adamce

8.srpna jste vydal prohlášení, v němž se píše, že hlavním cílem vaší kandidatury je změna republiky na konstituční monarchii. Míníte, žže jediným stabilním systémem současnosti je království. A podle svých slov věříte, že bude vybrán „moudrý a spravedlivý“ král. Dodáváte, žže vaším favoritem je princ Ferdinand Zvonimír Habsburský.

Co by podle vás mohla konstituční monarchie pozitivního přinést lidem v Česku?

Zmenšila by se nebo by zcela vymizela korupce. Uvědomění si hodnoty a významu vlastních tradic včetně historických jsou jen pozitiva. Současná, konzumně vedená společnost tyto hodnoty poškozuje. Vzdělání by bylo mnohem více ceněno než jak je tomu nyní. Měli bychom také mnohem větší území, větší pravomoce a význam v Evropě a ve světě, protožže nabízím obnovení monarchie ve svých původních Rakousko-Uherských hranicích. Měli bychom moře a přístavy pro přímý obchod a styky s Asií. Současné řešení přes západoevropské státy a USA je neekonomické a také zat잾uje více ekologii (zbytečně delší obchodní cesty lodí apod.). Systém Konstituční monarchie přináší pro všechny obyvatele pozitiva, jakožto ověřený systém v moderních západoevropských zemích nebo v například v Japonsku. Jednalo by se o stabilní systém s mnohem menším úředním aparátem. Odpadly by nákladné a zbytečné volby prezidenta, byla by zrušena práva a výsady poslanců a senátorů. V monarchii např. nedochází k svévolnému prosazování čehokoli s čím občané nesouhlasí. Ke všemu se přistupuje s úctou k tradicím, slušnosti a stabilitou celého systému. Konkrétně v Česku by byly i přeuspořádány územní celky (kraje a okresy) v původní funkční zemský systém a tím by se logicky i zmenšil počet úřadů a byrokracie. V dobách monarchie také vznikala kvalitní architektura, bylo podporováno kvalitní umění a celkově se dbalo na etiku a slušnost. Důsledně by se dbalo na vzhled nově vznikajících staveb jestli splňují daná estetické kritéria, a jestli se také dbá na řádné včlenění estetických prvků, jakými jsou například sochy, reliéfy, mozaiky, fresky, vitráže apod. a zamezilo se tím vzniku ošklivé a bezduché moderní architektury a veřejných prostranství. Král zajišťuje úroveň stabilního systému, který je předáván jen schopným a od kolébky k této funkci připraveným následníkům.

Proč si myslíte, žže království je to pravé ořechové?

Nejen pravé ořechové, ale zároveň naše jediná možžnost, jak vyřešit naši stoletou krizi, která jak je vidět nikam nevede. Lidská historie v globálním pohledu byla vžždy formována dominancí monarchií nikoli republik. Tyto výhody republiky nemohou nikdy nabídnout. Monarchie nabízí mnohem vyšší politickou stabilitu po delší období, protožže král vžždy uvažžuje v mnohageneračních souvislostech a ne pouze v krátkém období vítězství ve volbách. Proto kombinace moudrého krále, přímé demokracie a politické decentralizace je v současnosti nejlepším modelem společnosti. Království v zemích Koruny české má navíc tisíciletou tradici. Naše historie je velmi rozmanitá, bohužžel v současnosti jen tiše skryta za branami našich hradů a zámků. Konstituční monarchie je nejvyspělejší forma státního zřízení současnosti se zanedbatelným nebo nulovým dluhem s minimální korupcí anebo s nejvyšším HDP na obyvatele na světě. Republiky si o tom mohou jen zdát a nic nenasvědčuje, žže by se situace měnila k lepšímu. Jen si například zkuste srovnat situaci v naší zemi s například Lichtenštejnskem a pochopíte co mám na mysli. V monarchii samozřejmě odpadají volby prezidentů, náklady na provoz monarchie, nebo řekněme královského dvora jsou mnohonásobně nižší než v případě republik a celkový žživotní blahobyt společnosti je nesrovnatelně lepší nežž v republikách. Král má velkou váhu a prestižž mezi svým lidem, ale i ve světě, prezident je jen nicotnou loutkou, hrající jen špatné divadlo. A když jeho pohádka skončí, příjde další loutka a tak pořád dokola. Jen si například vybavte jak je ctěna královna v Anglii. A jak je viděn například náš prezident. Král je připravován pro svou roli již od kolébky a je erudovaný v mnoha oborech. Je tedy potřeba svěřit vládnutí profesionálům a neztrácet svůj drahocenný žživotní čas s dalším zbytečným prezidentem.

Negativní zkušenosti jak z první republiky, poté komunismu a nakonec současného mafiánsko-korupčního modelu jsou dostatečně přesvědčující fakta o zaostalých, přežžilých, nákladných, neflexibilních a hlavně nepostižžitelných systémech jakými jsou právě v republikách. Korupce, zadlužženost, opakované, nákladné a zbytečné volby, nevyřešená sociální struktura státu, nedostatečná úroveň a podpora vzdělání, nelogické a nákladné rozdělení republiky na kraje, nadbytečný počet zbytečných úřadů, spousta byrokracie, nefunkčnost soudů, všudepřítomná korupce atd. To jsou právě ty nešvary republik. Bohužžel současní politici dělají vše proto, aby lidé byli neinfomovaní a dezinformovaní. A to si přece nebo alespoň já za sebe nenecháme líbit. Není u nás dostatečně odceněno vzdělání a lidé raději volí cestu odchodu z republiky. Co se mě týká, tak pokažždé když jsem se snažžil u nás najít řádné uplatnění, vžždy jsem skončil na pracovním úřadě, a to trvalo vžždy tak dlouho dokud jsem opět nevycestoval. Takžé si myslím, žže nejvíce na toto doplácejí obyčejní lidé. Nabízím tedy cestu k vyspělé monarchii jakou má například Lichtenštejnsko, Norsko, Dánsko, Velká Británie, Lucembursko, Monako nebo Japonsko. Proč tedy pokračovat zaostalou cestou kdyžž je tady jediné, staletími ověřené řešení?

Nerozevřely by se ještě více nůžžky mezi vyšší a nižžší třídou?

Pokud máte na mysli vyžší tedy bohatší a nižší tedy chudší, tak v případě monarchie by vyžší třídou by byla ta, která ctí vzdělání zejména např. v historii, umění, architektuře, literatuře nebo hudbě a nižžší ta, která by např. jen znala ekonomii a praktický, tedy konzumní přístup k žživotu. A rozdíl mezi těmito dvěmi světy je i dnes. Pouze ta první skupina by byla ve výhodě nežž ta druhá – tedy obráceně nežž je tomu dnes.

Čím vás oslovil Ferdinand Habsburský?

Zatím jsem neměl možžnost se s ním osobně setkat, ale právě v tuto dobu se mi podařila navázat s jejich asistentem komunikace. Jen zb잾ný pohled na činnost z působ jednání jakým oplývá naše královská rodina můžže stačit kažždému aby mohl porovnávat. Kažždý moudrý člověk Vás osloví. A ani se nemusí o to moc snažžit. A toto platí několikanásobně u Arcivévody Karla Habsburského, vzdělaného monarchy v mnoha směrech. Jeho syn, princ Ferdinand Zvonimír Habsbursko-Lotrinský nebude na tom jinak. Jižž teď prokazuje vyjímečné vlohy být dobrým panovníkem. A to mu bude letos jen 15 let. Oni se tedy nemusí snažžit Vás oslovovat. Jejich rod a historie po celá staletí mluvila a mluví za sebe. Navíc mají na český trůn jasný právní nárok. A tuto skutečnost nezměním ani já, ani Vy a ani nikdo jiný.

Moderní konstituční monarchie většinou uznávají systém „trias politica“ neboli rozdělení moci, kde je monarcha buď hlavou moci výkonné nebo má pouze roli představitele. O které roli uvažujete vy?

Co se týče konkrétně mé osoby, tak v případě mého zvolení bych očekával vyšší pravomoce a to zejména proto abych svojí pozicí, s pomocí spřízněných politických stran prosadil zavedení konstituční monarchie. Po zrušení úřadu prezidenta bych samozřejmě moc předal právoplatnému králi a v úřadě bych skončil. Co se týká typu konstituční monarchie u nás tak by se jednalo o západoevropský typ konstituční monarchie, kde moc panovníka by byla omezena ústavou a o moc se dělí monarcha s parlamentem. Přikláním se k moci výkonné než pouze Monarcha v roli představitele.

Co by to znamenalo pro politiku – jak si představujete vedení země?

Způsob vedení země by se moc nelišil od způsobu které jsou uplatňovány v moderních konstitučních monarchiích západoevropského typu.

Stali by se lidé opět nevolníky?

Nestali by se nevolníky ale poddanými. ŽŽivotní úroveň poddaných v konstitučních monarchiích západoevropského typu zdaleka převyšují úroveň občanů v republikách a to ve všech oblastech žživota.

Píšete, žže za krále by nebyla korupce, nestabilita a další nešvary, je to vůbec v moderním světě možžné?

Pokud se podíváme na nejnovější průzkumy korupce ve světě, tak zjistíme žže nejnižší úroveň korupce je právě v konstitučních monarchiích. Naprosto opačná až alarmující situace je v republikách. A to jsou podložžená fakta.

Je pravda, žže lidé dnes stále více volají po návratu ke kořenům, ke starým pravdám apod., jakým způsobem je budete oslovovat (především ty starší, kteří nejsou ne internetu) – objíždět vesnice, města?

Chci uplatnit osvědčenou metodu Akupunktury Země. Ano mám v plánu objet 52 měst a nabídnout Akupunkturu země ve 128obcích. V přesně promyšleném systému a pořadí. Jedná se o projekt Akupunktury Čech, Moravy a Slezska ve tvaru spirály a okřídleného b쾞ícího koně. Všechna tato místa jsou pečlivě vyměřena a mají své protějšky na Novém Zélandu. Bližžší informace budou publikovány na mých stránkách.

Kdy vás napadlo, žže byste kandidoval v prezidentských volbách?

Vše to vlastně začalo mými cestami do světa a návraty domů. Jen tak pochopíte rozdíly a přímo vidíte, kde je problém. Ale pokud budeme mluvit o tomto roce, tak první impulzy přišly na začátku tohoto roku. Byly to ty hezké vzpomínky po mém sochařském turné v Plesné, Prostějově a poté v ruské Penze a tchajwanském Dongshihu kam jsem z Hongkongu odjel přímo z nemocnice. Ale i přes tuto nehodu jsem do České republiky přijel a v Plesné a Prostějově s jednou rukou a s pomocí dvou pomocníků – se stejným jménem Ondřej vytvořil dvě barevné dřevěné sochy Draků. Návraty do Číny vždy pro mě znamenají vzpomínky a otázky. Byl jsem moc šťastný kdyžž jsem viděl, kolik lidí v Česku přišlo za mnou se setkat a přitom všichni chápali můj žživot a důvody proč to všechno dělám. Lidí přišly stovky. Pochopil jsem, žže musím pro ně něco udělat. Ano, mé sochy jsou jimi ceněny. To je fakt a toho si také vᾞím. Jak ale můžže krása pomoci, když celý systém je ochromen. Další chod událostí celou myšlenku jen podpořil. Dal jsem se na studium politologie a naše dějiny Rakousko-Uherska mě zvláště oslovily. A tehdy jsem jsem si začal uvědomovat podstatné rozdíly těchto dvou odlišných světů – republiky a monarchie. Nakonec myšlenka Monarchie jasně zvítězila a situace ohledně schvalování přímé volby prezidenta jen nahrála k myšlence kandidatury. A protožže hlavní problém republiky je právě ve funkci prezidenta, rozhodl jsem se kandidovat s cílem tuto nepotřebnou funkci zrušit. Poté se stala další příhoda kdy na začátku května jsem byl opět převezen do nemocnice Královny Elizabeth v Hongkongu s podezřením na infarkt. Tam, v noci velkého super-úplňku (5.5. 2012) kdy jsem měl tep 170 za minutu a 300 % více bílkovin v těle nežž je normální stav jsem opustil na chíli tento svět. Pravděpodobně jsem zažžil klinickou smrt. Uviděl jsem „světelný most“ do nebe na kterém se vznášel bílý okřídlený kůň, který mi opakoval „žže musím přivést Krále“. Zhruba za půl hodiny toto vše skončilo a vrátil jsem se zpět do žživota. V nemocnici jsem ale zůstal celý týden na kapačkách. Poté jsem konzultoval svoji otázku s Knihou proměn – a odpověď zněla naprosto jasně – Hexagram 1, Tvoření. Do Hongkongu přijela také česká novinářka Andrea Votrubová, které jsem v závěru našeho rozhovoru svůj záměr kandidatury potvrdil. Následný článek v ČiliChili který vyšel v České republice a reakce na něj mě přesvědčily o mojí kandidatuře. Proto dne 8.8. jsem svou kandidaturu oficiálně potvrdil.

Chystáte turné po 50 českých městech. Máte představu, jak to bude probíhat?

Situace se bohužžel změnila. Moje turné je ohrožženo. Přes všechnu moji snahu se mi nepodařilo sehnat dostatečné množžství finančních prostředků nejen pro kampaň ale i pro samotnou letenku. Věřím žže pokud oslovím naše občany a přesvědčím je o svých čistých úmyslech, žže mě podpoří. Protožže jsem ale kreativní, mám velkou výhodu před všemi těmi nudnými politickými a ekonomickými jedinci kteří jen řeční a skutky žžádné. Moje kampaň tedy bude spojena s výstavou fotografií mých soch a to v exteriéru veřejných prostranstvích. Počítám také s tím žže přivezu z Číny hudební nástroje a například buben a činely. Přivezu také nefalšovaného čínského draka. A s tím vším prostě budu procházet ulicemi českých měst a máměstí a kdo se ke mně připojí nebude toho litovat. Konkrétně se jedná o 52 měst a obcí které jsou vybrány pečlivě a to proto žže když všechna ta místa pospojujete, dostanete obrys bílého okřídleného koně. A to bude také mým logem akce. Kůň se vznáší v akupunkturním nebi 128 bodů-resp. obcí v logickém sledu spirálovitého pohybu. Moje kampaň má končit 11.11. tj. v den mých 40 narozenin a na Martina který přijede na bílém koni.

Moje kampan bude jiná, kreativní a bude navazovat na moji předchozí aktivitu v Sedlištích a je v souvislosti se založženim Lašského muzea a galerie a Čínského kulturniho institutu. Tuto instituci stále provozuji a její sídlo je v Sedlištích na statku č. 27 (bývalá Lašská jizba č. 5) a druhé sídlo instituce je v Hongkongu v budově JCCAC v Kowloonu. Na svou akci přivezu přivezu velký a hlučný čínský šamanský buben a společně s přáteli a zájemci podniknu pochod ve všech 52 městech České republiky za zvuku čínských hudebních nástrojů a letu pravého čínského draka podobně jak tomu bylo před lety ve Frýdku -Místku.

Jakým způsobem chcete posbírat těch 50 tisíc podpisů?

Sehnat 50 tisíc podpisů nebude určitě lehké, ale respektuji tuto podmínku a to i přes svoji velkou nevýhodu, žže do této akce jdu prakticky sám a i později nežž ostatní kandidáti. Proto vyzývám všechny dobrovolníky, kteří mohou s touto vysoce nasazenou podmínkou pomoci. Mám v plánu navštívit 52 měst a oslovit také 128 obcí od 9. září do 11. listopadu. Podpisové archy budou k dispozici v místě mých akcí a ke stažžení a vytištění na mých stránkách.

Jste ze všech kandidátů nejmladší, 40 let Vám bude v listopadu, může být věk Vaše vyhoda?

Můj věk, mé zaměření a mé zkušenosti z celého světa pokládám za obrovskou výhodu. Nebyl jsem prakticky zasažžen minulým režžimem, nikdy jsem nebyl a ani nejsem členem žžádné politické strany, mám otevřené uvažžování plynně hovořím např. anglicky nebo rusky a jsem ve formě a připraven zvládat i náročné úkoly rychle, přesně a zodpovědně. K vysokému věku ostatních kandidátů mohu uvést to, žže považuji za nezodpovědné pouštět se do tak náročné role jakou je prezident republiky v pokročilém věku užž jen ze zdravotních důvodů uchazeče a tím samozřejmě všech souvislostí a flexibility spojené se samotným rozhodováním a souvisejícími dopady na celou společnost. Jinak osobně proti vysokému věku nic nemám, naopak vᾞím si ho. Ale pro prezidentskou funkci to nedoporučuji. Jakožžto nejmladší kandidát reaguji, žže věk 40 let užž přeci jen není nejmladší. Ale co se týká náročné funkce prezidenta myslím si žže právě pro tuto funkci je 40 let věk ideální.

Myslíte si, žže na setkání s vámi někdo přijde?

Jak jsem jižž uvedl, pokud se mi podaří s podporou občanů fyzicky se dopravit do České republiky, tak setkání s lidmi si budu velmi vážit a učiním pro ně vše, aby na tento moment jen tak rychle nezapoměli. Proto věřím, žže moje vize je osloví a žže přijdou.

ŽŽil jste léta v Sedlištích. Chtěl jste tam vybudovat jakýsi park ve tvaru srdce, které by lemovaly vaše sochy. Najednou se ale po vás slehla zem. Co se stalo?

Sedliště jsou mým rodištěm. Mám zde mnoho dobrých přátel, spolužáků, skvělých sousedů, rodinu, les, kopec Baba, ateliér a vzpomínky. Park „Srdce“ vznikl v dětství a souvisí s praktikováním lesní moudrosti v Setových tradicích. Tvar parku nebudou lemovat moje sochy ale sochy zahraničních autorů. Mé sochy budou umístěny v centru parku, kde je můj les. Projekt byl podporován obcí a s pomocí dobrých přátel, zejména manžežlů Bartoňových, paní učitelky Kučírkové, pana Komárka a jeho týmu, rodiny Bílecké a mnoho, mnoho dalších přátel a nadšenců. V Sedlištích totižž vzniklo něco, co nemělo a nemá žžádné velké město natož obec v republice. Vznikla tam Lašská galerie do které přicházeli návštěvníci z celé republiky, ze Slovenska, Polska nebo Anglie. Sedliště byly světovým centrem současného umění. Činnost galerie byla pravidelně a celorepublikově publikována ve sdělovacích prostředcích. Jako vedoucí muzea, jsem také v Sedlištích zprovoznil stálou expozici muzea, zřídil Čínský kulturní institut nebo realizoval v obci mezinárodní sochařská sympozia. Galerie kromě našich a zahraničních autorů vystavila i sbírku čajových konviček paní Tchang Jun-Ling Ruskové z Číny nebo úspěšně jsme realizovali výstavu „Tváře za zdí“ pana profesora Jindřicha Štreita, který byl vším co v Sedlištích viděl nadšen a zaslal obci otevřený děkovný dopis. Například na jednu vernisᾞ přišlo přes 1000 lidí. Sochy vzniklé na sympóziích daly základ parku Srdce, přijeli sochaři z České republiky, Polska, Ruska, Holandska nebo USA.

Po změně vedení obce se situace okamžžitě obrátila. Moje výstava v galerii byla z nepochopitelných důvodů předčasně zrušena a zrušena byla i galerie. Kritizoval jsem tyto kroky v tisku ale marně. Nastala totižž druhá fáze a to taková, žže jsem dokonce musel osobně přijet z Hongkongu a odstranit na vlastní náklady všechny plastiky z prostoru obce. Z ostatních soch zbyly jen torza za parkovištěm. Díky manžželům Bartoňovým se velká část sbírky podařila zachránit. Poslední moje dílo, které jsem i po této zkušenosti vytvořil zůstalo ale dodnes. Jedná se o sousoší Poutníka a jeho múz na Bezručově vyhlídce. Kažždý tedy můžže pochopit, proč jsem z republiky odešel.

Můžžete prozradit, jak dlouho jste v Sedlištích žžil, co všechno jste tam absolvoval a jaký je váš vztah k této obci?

V Sedlištích jsem žžil od svého dětství, a užž v té době jsem vedl své kamarády k poznávání přírody. Mám spoustu hezkých vzpomínek z mládí. Absolvoval jsem tam základní školu, kde díky paní učitelky Kučírkové, která objevila můj výtvarný talent jsem tvořil a maloval ptáky a sedlišťskou krajinu. V Sedlištích jsem žžil nepřerušeně do roku 2008. Tedy celých 30 let. Můj vztah k Sedlištím a k mým přátelům byl a je vžždy upřímný a velmi dobrý. Můj vztah s vedením obce je z výše uvedených důvodů nevyjasněn.

Dnes žžijete v Hongkongu se svou čínskou manžželkou. Řekněte nám něco k tomu?

S mojí žženou Lixií jsem se ožženil zhruba po osmileté známosti. Svatba byla přesně na Nový čínský rok Zlatého prasete. Na naši svatbu přijelo i 14 lidí z Česka, Slovenska a Rakouska. Kromě Hongkongu a Macau jsme své přátele také provedli velkou částí jižní Číny, kde jsem se před lety zdržžoval, včetně Měsíčních hor, nebo rýžžovišť na Dračích hřbetech.

V Hongkongu jsme žžili nejdříve v Nových Teritoriích. Nyní máme studio v Kowloonu kde se věnujeme ožživení tohoto města uměním. Podobně jako v Sedlištích jsem i v Hongkongu založžil monumentální mezinárodní sochařský park, který mě zde hodně proslavil. Pozval jsem 10 zahraničních a 10 místních sochařů a společně jsme jeden měsíc před zraky veřejnosti vytvořili tunové monumenty z afrického dřeva, mramoru, vápence, pískovce, žžuly, serpentinu nebo oceli. Celá kompozice lemuje hlavní pěší tah. Tento park se sochami je dokonce zaveden v turistických mapách. Jedná se o první park tohoto druhu v Hongkongu. Lidé si parku vើí a je možžné, žže vláda mě opět osloví k jeho rozšíření. Oslovila mě také vláda v Macau s podobným záměrem. Kromě členství v mezinárodních sochařských asociacích jako je AIESM (Mezinárodní asocicace monumentálních sochařských aktivit) nebo ISC (Mezinárodní sochařské centrum) jsem také členem Hongkongské sochařské společnosti (HKSS) kde mám dobré postavení. Účastnil jsem se zde řady výstav a mezinárodních sympozií. Zpracoval jsem zde velký krajinný projekt městského parku v Západním Kowloonu. Na začátku prosince tohoto roku se budu účastnit a organizovat dalšího mezinárodního sympozia tentokrát v centru Hongkongu, kde budeme tvořit venkovní skulptury z použžitých tramvajových pražžců.

Naše studio se nachází v budově Jockey Club Creative Art Centre v centru Kowloonu, kde jsou ateliéry mnoha různých uměleckých disciplín. Jedná se o mezinárodně uznávané kreativní centrum. Nedaleko našeho studia se nachází americká univerzita SCAD a zatím je v jednání mé místo asistenta nebo profesora v oboru Animace. Jsem totižž i expertem na počítačové 3D modelování, animaci a filmovou tvorbu. Moje manžželka Lixia vystudovala geografii na hongkongské univerzitě a v tomto oboru je profesionálním průvodcem hongkongského geologického parku v oblasti Saikung a také provádí zájemce po ostrovech s místní architekturou kultury Hakka. Kromě toho, že Lixia plynně ovládá kantonštinu a mandarínštinu, učí profesionálně i angličtinu a částečně hovoří japonsky nebo francouzsky. Lixia také spolupracuje s Hongkongskou centrální observatoří a je členkou Hongkongské astronomické asociace. Ve svém volném čase hraje na piano. Má ráda kočky. Ale protožže žžádnou nemáme, nějaké jsem ji vysochal. Také bych se zmínil o jejím otci, který žžije v Kantonu a je uznávaným a výborným sochařem. Její matka byla profesionální tvůrkyní loutek a netajila se obdivem k tradičnímu českému loutkařství.

Proč Čína a proč se v této východní zemi rozhodujete o tom, žže chcete být tady v Česku prezidentem, respektive králem?

Čína je velmi obohacující svět. Získáte zde úplně jiný pohled na svět a změní se také vaše chování. Pochopíte svět v mnohem rozmanitějších souvislostech. žŽil jsem a navštívil jsem přes 60 míst této země v celé její geografické rozloze. Do Číny jsem jezdil si koupit čaj, dále poznávat jinou kulturu, dále studovat Taoismus, Feng Šuej, sochařství a čínské zahrady. A nakonec jsem si tam našel i manžželku a mnoho přátel. Číňané se ke mně chovají jinak nežž k ostatním cizincům. Podporují mě a také já se jim také snažžím porozumět.

Ve sých rozhodováních o věcech týkajících se konkrétního místa upřednostňuji způsob toto řešit z druhé strany zeměkoule. Jen tak můžžete vidět věci v globálních souvislostech. Chci se stát prezidentem, nikoli králem. Na krále nemám právní ani nástupnický nárok. Prezidentem se chci stát jedině proto, abych mohl zrušit prezidentský úřad a změnit republiku v moderní konstituční monarchii.

Pro naši středoevropskou ekonomiku, kulturní a mezinárodní vztahy je Čína klíčovou zemí. Původní hedvábná stezka byla z historického a kulturního hlediska velmi důležžitou spojnicí. Její význam vidíme dodnes např. v podobě velké čínské zdi, rozšíření buddhismu v Číně a zejména obchod a vztahy mezi Evropou a Čínou. Moje idea vytvořit původní Rakousko-Uherskou konstituční monarchii podporuje moji myšlenku přímého obchodu a styku mezi střední Evropou a Čínou. Je pro nás velmi nevýhodné řešit celou tuto agendu přes západoevropské země nebo USA. Prezidentskou funkcí bych podržoval naši současnou ústavu ale zároveň aktivně pracoval na jejích změnách a svým kreativním příkladem šel cestou pro ostatní. Co se týká např. naší ústavy, tak i tam je potřeba mnohé změnit a přizpůsobit k současnému světu. Základ bych ale t잾il z původní ústavy rakouské. Očekával bych také vyšší pravomoce, než „jen kladení věnců“. Aktivně bych se podílel na změně současného špatně nastaveného republikového systému a jeho přechod k monarchii. Mezi další body by patřily také zrušení současných nefukčních krajů a obnovení původního zemského systému. Důležžitým bodem budou také otázky Moravy, jakožto historicky daného území a kultury a tím žže se budu snažžit zrušit kraje, také Morava a Slezsko budou mít větší autonomii nežž je tomu dnes. Svou funkcí, jednáním ve vládě a iniciováním referend se budu snažžit zrušit prezidentský úřad úplně a tak uvolnit toto místo právoplatnému českému králi, kterým není nikdo jiný nežž Arcivévoda Karel Habsburský a jeho syn – Princ Ferdinand Zvonimír Habsbursko-Lotrinský. S Arcivévodou jsem ve fázi navázání kontaktu.

Z toho, co jsem četla, míníte kandidovat jen v případě, žže vám potencionální voliči zaplatí letenku.

Tak jak to zveřejnila média jsem to vůbec nemyslel. Tuto podmínku jsem nikdy nevyslovil ani nenapsal. Nechápu kde novináři na takovou informaci přišli. Zmínil jsem se ale o mé finanční situaci a nabídl k prodeji fotogragie mých děl nebo knihu Poutník. A protožže podpořit moji kampaň můžže každý, kterému je můj program blízký, zveřejnil jsem účet pro moji kampaň. K dnešnímu dni přispěli dva lidé, pan Chow Shun Keung z Hongkongu částkou 2800 Kč a pan Vladimír Sobek z Ostravy – Plesné částkou 100 Kč. Jsem velmi potěšen, žže se našli lidé, kteří mne podpořili. Bohužžel ale musím konstatovat, žže toto ani zdaleka nebude stačit na pokrytí nejnutnějších nákladů. A tedy zatím není možžné ani uhradit moji letenku. A já, jak jsem jižž na začátku sdělil, nemám žžádné finance. Nebylo mi zaplaceno za moji odvedenou práci a tyto časté podvody bohužžel nemám čas řešit. Proto opravdu nemohu ani zaplatit letenku. A tímto vyzývám naše občany aby se připojili k podpoře mé kandidatury.

Mám to brát tak, žže na ni nemáte, a pravděpodobnost, žže vám ji někdo koupí, je malá?

Moji finanční situaci jsem nikdy netajil a v tomto případě musím konstatovat žže opravdu nemám ani na uhrazení letenky. O dalších nákladech spojených s kampaní ani nemluvě. Ale jak bylo zveřejněno v tomto článku, dávám šanci všem, kteří stojí o to mě podpořit a tato nabídka můžže platit pouze měsíc, tedy opravdu nejpozději do 4. 9. kdy bych ještě mohl sehnat nějakou letenku. Potřebné finance na kampaň tedy stále nemám a vyzývám tímto kteroukoli stranu, sdružžení nebo jednotlivce, kterým je moje idea monarchie a můj program blízký aby podpořili moji kandidaturu.

Jde v případě vaší kandidatury o recesi, anebo to myslíte vើně?

Opět nepravdivá informace zveřejněná v médiích. Nikdy jsem neuvedl žže jde o recesi. A nechápu proč média zveřejňují opak. Přece nejde automaticky vyvozovat z toho, žže kdyžž nemám prostředky na pokrytí své kampaně jsem automaticky recesista. ŽŽádné své projekty jsem nedělal zbytečně. Proto i moji kandidaturu myslím vážně.

Jak jste k tomuto rozhodnutí došel?

K mému rozhodnutí jsem došel logicky. Mé zkušenosti a reprezentace naší republiky v celém světě jsou velké devizy které mám a které nabízím. Tím, žže se mohu podělit o své zkušenosti s druhými rolí prezidenta bylo by pro naši republiku jen pozitivní. Zrealizoval jsem přes 100 plastik trvale umístěných na veřejných prostranstvích v celém světě. A kažždý kdo je viděl ví, žže pocházejí z České republiky. A když mohu takto potěšit lidi ve světě, proč bych nemohl toto nabídnout nám, svým lidem. K tomuto rozhodnutí jsem tedy přišel po zkušenostech ze světa a myslím si, žže takové zkušenosti jsou potřebné.

Co od toho očekáváte vzhledem k tomu, žže zase až tak známý v Česku nejste?

Pokud mě někdo u nás nezná, můžže si informace o mě zjistit ihned. V dnešní době jsou informace velmi snadno dostupné. Proto z tohoto důvodu já nemám potřebu se u nás zviditelňovat. Jsem vidět. Stačí jen chtít se o mě něco dozvědět. Očekávám od své kandidatury zejména zásadní změny k lepší a spokojenější společnosti, a nabídnout lidem sice netradiční, věřím ale atraktivnější cestu než tomu bylo doposud.

Jak se díváte na současnou politickou situaci v ČR a co vám vadí ze všeho nejvíce?

Pokud odbočím od tématu konstituční monarchie, tak současná politická situace v České republice je špatná. Je u nás velká míra korupce a lobbismu. Dezinformací obyvatel, nahrává vybraným politickým a lobbistickým skupinám odpoutat neodkladné problémy (např. demografická krize, zadlužženost státu, nedoceněno zdravotnictví školství nebo věda). Poutání se k Evropské unii nebo NATO také není dobrý krok, zvláště když v těchto nadnárodních gigantech máme minimální pravomoce a jsme jimi zneužžíváni. Alarmující je také situace ohledně Evropského stabilizačního mechanismu atd. V našem státě také není dostatečně respektovaná Morava nebo Slezsko. Existence současného rozdělení republiky na kraje je špatným řešením. Je potřeba kraje zrušit a znovu se vrátit k původnímu, funkčnímu zemskému systému. Zrušilo by se spoustu nepotřebných úřadů a institucí a ušetřilo se velké množžství financí. Je nutné také více pamatovat na větší autonomii Moravy stejně jako i dát větší autonomii obcím.

Pokud ale se vrátím k myšlence obnovy konstituční monarchie, je potřeba jasně uvědomit naši veřejnost o faktech, která jsou záměrné skrývána našimi současnými politiky. Vzhledem k tomu, žže Česká republika vznikla bez jakéhokoli referenda jen vůlí několika jedinců, bez souhlasu obyvatel Koruny České, je nutné tento fakt dále nezakrývat a učinit jasné kroky k nápravě. Jakým právem můžže naše země očerňovat jisté části své historie termínem „žžalář národů“, celkovými nepravdami o našich panovnících, zejména habsburských. Je nutné si uvědomit, žže Habsbursko-Lotrinská dynastie se nikdy trůnu oficiálně nezřekla a také žže nebyly zrušeny právní dokumenty z dob monarchie, např. Pragmatická sankce, Zlatá Bula sicilská a ani Zlatá Bula Karla IV. Popř. ani dokument uzavřený mezi Karlem IV. a Habsburky ohledně nástupnictví na trůn apod. Celkové směřování politické situace v České republice mě a věřím i ostatní občany nepřesvědčila. Cesta, kterou naše republika jde je od začátku chybná. A negativní důsledky vidíme v celém našem systému.

Jste sochař, jehož díla zdobí mnoha místa ve světě. Můžžete vyjmenovat kolik takových soch máte a kde všude jsou?

Zaměřuji se výhradně na tradiční kamenné, dřevěné nebo bronzové monumentální sochy ve veřejných prostranstvích které kombinuji s krajinnou architekturou, protožže jsem i krajinný architekt. Sochy jsem vytvořil zejména na prestižžních výběrových mezinárodních sympóziích v celém světě a těmito díly nejen reprezentuji moji osobu ale hlavně Českou republiku. Jedná se o více nežž 100 monumentů ve 25 zemích světa na všech kontinentech kromě zatím Afriky a Antarktidy. Ale i v těchto místech mám rozjednáno mnoho projektů a řada z nich je na dobré cestě. V rakouském Burg Strechau jsem vytvořil z jilmového dřeva sosoší Svatá rodina, v čínském Čangčunu, kde je největší sochařský park světa reprezentuji jako jediný sochař Českou republiku žulovou fontánou Sluneční žžena. To samé platí i o mé realizaci v olympijském parku v Pekingu kde jsem opět jediný reprezentant ČR. Před mým dalším odjezdem do Číny jsem vytvořil v Sedlištích Osm nesmrtelných z lípy. Později vznikly i další série Osmi nesmrtelných, např. v Havířově z dubu nebo v Pekingu z tropického dřeva. Celokontinentální série Měsíční zrcadla, jejichž rozsah rozmístění přesahuje průměr 3500 kilometrů jsem zahájil žžulovou plastikou vytvořenou v Měsíčních horách v jižní Číně, ve vesnici Jangšuo přímo pro Měsíční kopec. Hned nato následovala další realizace Měsíční zrcadlo 19 v Olympijském parku v Pekingu, poté rozměrově mnohem větší zrcadlo v Urumči z růžžové žžuly a nakonec zatím poslední z této série na Tchajwanu v parku firmy BenQ. Je zhotoveno z velmi tvrdého zeleného serpentinu. Po sérií Nesmrtelných následovala ocelová plastika Sluneční zrcadlo pro výstavu v Národní galerii v Praze. Také jsem vytvořil sérii soch Svoboda větru, jednu kamennou v Izraeli a druhou dřevěnou v Beskydech. Následovaly další série figurativních soch – Amazonia z křemene v jižní Brazílii a Baba ve větru na Novém Zélandu z andezitu. Poté jsem vytvořil žžulovou žženskou figuru Mír pro Ground Zero v New Yorku a ve stejnou dobu veřejnou zahradu Patium v Praze – Zbraslavi včetně žžulové fontány Gaia a obelisku. Dále vznikla série několika soch v Austrálii – Stážce I a Stážce III, poté studie mraku a nakonec i monument Deštivý mrak – vše kámen, dolomit a vápenec. Po dalším návratu do Sedlišť vznikla série devíti soch z lípy a dubu 8 Bab (inspirované kopcem Baba v Sedlištích), na které volně navázaly další Baby na Slovensku – v Čadci je to Kysucká Baba z topolového dřeva a v Oščadnici Baba-hřib z hořického pískovce, jejíž dvojče ale mnohem větší ze žžuly je Baba-hřib ve Vnitřním Mongolsku. Dále je to Baba v mračnech ve Švýcarsku z lípy. Tam jsem také vytvořil dílo s názvem Svoboda slunce, je z řeckého bílého a modrého mramoru a z tureckého tmavě červeného travertinu. Obě plastiky jsem však ze Švýcarska dopravil do Sedlišť. Pokračuje to je to Babou nesoucí dřevo z borovicového dřeva v polární oblasti Finska ve městě Kemijarvi a také volná studie hlavy Kalevala z břízy v Alajarvi pro muzeum Neelimarka. Pokračuje to sérií Bab ve Slovinsku a tou byla nejdříve Slovinská Baba vytvořená v prastarém klášteře poblížž města Maribor – je zhotovena z topolu a dvacetimetrová Baba plující v moři ve slovinské Izole, vytvořená z několika kamenných bloků vápence. Na ostrově Thassos v Řecku vznikla Baba s Olivou. V Ostravě-Mariánských Horách zase Baba-Mariánský strom, kterou jsem vytvořil na symposiu v Plesné. V rumunském městě tulipánů – Pitesti vznikla socha z tvrdého oranžžového mramoru Baba s tulipány. Na Tchajwanu zase Baba která se jmenuje Duhový mýval. Je z tropického dřeva a je barevná. V den svých 33 narozenin jsem zahájil období několika kamenných soch Matky s dítětem. První je instalovaná před porodnickým oddělením v ostravské fakultní nemocnici a je z šedého jesenického mramoru. Krátce nato po mých cestách v Thajsku a Kambodži vznikla socha v jižním Vietnamu ve městě Chau Doc – Matka řeky Mekong z bílého mramoru. V Řecku, na ostrově Thassos kde mám studio jsem vytvořil kromě Matky s dítětem také mořskou pannu Gorgona nebo částečně zrealizoval monument Zeus a Evropa. Zeus a Evropa byly dále rozvinuty v několika variantách z bronzi a mramoru v ruské Penze, kde je také i další monument Matky s dítětem z vápence. Ve španělském městě Utebo je pískovcová socha Madony s dítětem. A je trvale umístěna před místní katedrálou. V americkém městě Sumter je Matka s dítětem z tmavého pískovce. Na Kypru vznikla další Matka s dítětem z bílého vápence. V tu dobu jsem zhotovil i bronzové sousoší tří matek s dítětem. Základ figur byl zhotoven v jihovietnamském městě Rachia, poté sochy byly převezeny do Sedlišť a dokončeny a doplněny mramorem v Řecku a nakonec celé sousoší bylo odlito do bronzi v Pekingu vžčetně i mužžského a žženského torza pro olympijskou putovní výstavu. Na toto poslední zmíněné sousoší vznikla v Hongkongu další série Matek ale mnohem větší kterou jsem i odlil do bronzi pro realizaci v USA. Z té ale nakonec sešlo. O USA se mohu zmínit s dalším podobným osudem a tím byl velmi rozsáhlý projekt v počtu dvaceti žžulových soch. Ve finále jsem ale byl vyřazen a věřím jen proto, žže protožže se jednalo konkrétně o Dakotu jsem předsatvil ideu zpodobnit největšího indiánského náčelníka – Sedícího býka, který byl však trnem v oku celého bělošského amerikanismu. Další období sérií kamenných monumentů byly Deštivé mraky. Odpovědí na původní realizaci v Austrálii byl nejdříve Deštivý mrak v jižní Francii ve městě Pezenas, je z bílého vápence a nyní je součástí jednoho rozsáhlého zámku. Hned nato následovala nedokončená realizace mramorového Mraku v Sedlištích a následně pískovcový monument Mraku ve městě Obernkirchen v Něměcku. V Hongkongu, konkrétně v Kenswood Court Villas jsem vytvořil Duhový mrak z bílého mramoru a černostříbrné žžuly. V Bahrajnu v městské části Manama vznikla socha Skořápka podobná konceptu Mraku z bílého ómánského a černého íránského mramoru. Další deštivý mrak je v Ostravě-Plesné a je z modrého jesenického mramoru. Taky se zmíním o sochách Draků. V Hongkongu byl vytvořen první drak z teakového dřeva, který je součástí Devíti draků jakožto symbol města Kowloon což v kantonštině znamená Devět Draků. Následovalo 6 draků v italském San Benedetto – jedná se o 20 metrů dlouhou kompozici z vápencových bloků, kde jsem poprvé použžil kombinaci mého drapériového stylu s barevným astronomickým systémem. Další dva draci v podobném designu vznikli v australském Warwicku, jsou z pískovce a také zde je kombinace drapérií a souhvězdí. V Prostějově a v Plesné vznikly kompletně barevní draci jeden z dubu a druhý z akátu. Poslední Drak je na Tchajwanu, je bílý – 8 metrů vysoký a je také ze dřeva.

Série mužžských a žženských torz byla zahájena nejdříve dvojicí vzniklé na karibském ostrově Key West z mahagonového dřeva. Jako zajímavost jistě je informace žže v průběhu této realizace jsem celou dobu bydlel u mých přátel Kozákových ze Sedlišť, za což jim patří upřímné poděkování. Tyto torza jsou dodnes dominantou Bayview Parku, a orientace soch je směřovaná na Havanu. Na Kubu jsem také odjel realizovat stejný projekt, zatím ale neúspěšně. Další torzo – šestimetrová plastika je realizovaná v arabské metropoli Dubaj z ómánského mramoru. Osud této plastiky mi ale není znám. Další část torz vznikla v Rusku v Penze při jejíž realizaci po vyškolení v Moskvě jsem použžil ohnivý benzínový přístroj, sestavený na stejném principu jako tryskové motory v letadlech. K těm torzům. Realizovaná je část. Všechna torza jsou součástí projektu vzdušných mostů a jejich rozmístění v pravidelných intervalech obíhá celou délku Obratníku Raka, tedy vzdálenost dlouhou téměř 37 tisíc kilometrů a tato kompozice koresponduje s pohybem Měsíce. Ale zároveň spojuje místa která jsou politicky nebo sociálně odlišná. Jedná se o tyto dvojice: USA-Havaj, Mexiko-Guatemala, USA-Kuba, USA-Bahamy, Kanárské ostrovy-Mauretánie, Egypt-Saudská Arábie, Spojené Arabské Emiráty-Ómán, Pákistán-Indie, Indie-Bangladéš, Čína-Vietnam a Čína-Tchajwan. Všechna tato místa jsou totižž propojena nejen mezi sebou přímo a také v linii po povrchu Země ale také přes vnitřek planety Země. A ať tato myšlenka zní jakkoli absurdně, právě tato teorie je základem mého globálního projektu Akupunktura Země. V současné době přes naše studio probíhá komunikace s více než 260 zeměmi světa. Pro kažždou zemi je zpracovávána samostatná webová stránka. Cílem toho všeho je spojení všech pozitivních energií na planetě Zemi přes kamenné sochy, jejichž funkce je v tomto případě totožžná jakou mají akupunkturní jehly.

Jaký ohlas mají vaše sochy? Jak vás vnímá odborná veřejnost ve světě a jak u nás v Česku?

Své sochy na rozdíl od většiny sochařů tvořím osobně na veřejných prostranstvích, protožže velkou roli zde hraje komunikace s veřejností po celou dobu vznikání díla. Ohlas od lidí je velmi pozitivní a toto mě dále inspiruje k dalším nápadům. Zeptejte se lidí kteří mě osobně viděli při tvorbě. Vžždy se vraceli a brali i ostatní, protožže něco takového někteří v žživotě neviděli. Ve světě ale i u nás jsem u odborné veřejnosti pojmem. A proto opakuji – nemusím se zviditelňovat- jsem vidět. U nás naposledy mě vybrali k realizaci draků v Prostějově nebo Plesné. Můj originální drapériový styl nedělá nikdo na světě. V tom jsem absolutní profesionál. Nemusím svá díla ani podepisovat. Kažždý pozná žže autorem jsem já. A je jedno jestli to řekne Čech, Rus, Afričan nebo Číňan. Zkrátka, pokud se stanete doslova legendou nemáte potřebu veřejnost a to ani odbornou o něčem přesvědčovat. A pokud někdo o toto nemá zájem, je to jeho problém.

Nesouhlasím ale s podobou současného uměním, které má za cíl diváka šokovat a ani nesouhlasím s moderní architekturou, kterou pokládám ve srovnání s historickými stavbami za ošklivou, neosobní a sterilní. Proto zásadně odmítám účast na jakýchkoli výstavách tohoto druhu a nechci být s nimi spojován. A ať mne vnímá veřejnost jakkoli, pro mne vždy zůstanou jasnými favority, Michelangelo, Leonardo, Hennry Moore, Brancussi a další velikáni. Proto jsem nerad, když mne někdo spojuje například v Davidem Černým. Nemám s ním nic společného.

Mnozí lidé ze Sedlišť vás považžuji za podivína. Proč si to podle vás myslí?

Tak to já nevím, to se jich zeptejte sám/sama. Jediné co Vám mohu říct je to žže neznám nikoho ze Sedlišť kdo mne považuje za podivína. Nebo přesněji řečeno od nikoho jsem se takovou informaci zatím nedozvěděl. A to jsem tam žžil 30 let. Nevím kde jste k této informaci přišel/přišla. Z mého pohledu je tomu přesně naopak. Lidé v Sedlištích mě vžždy podporovali. Nemohu však mluvit za kažždého. A pokud má někdo v souvislosti se mnou nějaký mindrák je to jen jeho problém. Ne můj.