O záchodových hrách

Jsou věci, o kterých se veřejně příliš nemluví, přesto však mají svůj prostor v životě lidském. A jako všechny věci v životě lidském mají význam i pro někoho jiného, obvykle pro obchodníka, jenž pro každou událost nabízí nějaké vybavení či jiné nezbytné věci. Prodají vám všechno, počínaje nůžkami pro přestřižení pupeční šňůry a konče papírovými botami do rakve.

Zvláštní fenomén v životě pak představují aktivity, které provozují lidé v okamžiku, kdy ze sebe tlačí extrementy v místě, kde obvykle ocení soukromí. Někdy jde o proces poměrně bryskní, jindy si ale vyžaduje více času – ať už z důvodu nebezpečně zrychlených anebo naopak hutně zablokovaných. V takovém případě musí člověk trávit ve vylučovacím centru více času a naskýtá se otázka, co by měl vlastně dělat. V takových momentech, ačkoliv je člověk teoreticky zaneprázdněn, se nezřídka intelektuálně nesmírně nudí, a hledá tedy aktivitu, kterou by zaměstnal svůj horní konec, jenž momentálně nemá nic na práci. Nazvěme tyto aktivity „záchodové“, jelikož „vylučovací“ zní jako vylučovací metoda myšlenkovělogická, „toaletní“ spíš evokuje kratochvíle před zrdcadlem v budoáru,„exkrementální“ je pojem příliš intelektuální, „hajzlové“ vybaví spíše nadávky a „trusné“ mi asociují činnost ptactva, nikoliv inteligenčně nejvyspělejšího savce.

Oblíbenou záchodovou aktivitou je čtení. Je zajímavé, že stále řada lidí považuje čtení knih na záchodě za urážlivé, i když třebas i takový Hemingway měl celou specializovanou hajzlovničku. Jako by snad bylo při tlačení povoleno pouze poulit oči! Při zachování alespoň elementární opatrnosti nehrozí hygienická kontaminace a ostatně je vědecky dokázáno, že průměrná počítačová klávesnice je bakteriálně kolonizována více než porcelánový trůn. Při opatrném výzkumu jsem zjistil, že čtení se věnuje na záchodě mnoho lidí – mají pro tuto činnost vyhrazeny speciální knihy (obvykle s relativně krátkými kapitolami, vždyť dlouhodobé vysedávání není vhodné pro trávící trubici), štos časopisů, někdy speciálně vybraných pro tuto činnost – s mnoha obrázky a rozumně dlouhými texty – nebo si vytapetují prostory trůnního sálu přímo kopiemi uměleckých děl, plakáty a dalšími vizuálními stimulanty,k kterým je možné se v mezičase věnovat. Jeden ze známých zdůrazňoval, že za nejoblíbnější záchodové čtivo má historicko-válečné knihy – a věru, kapitoly v nich mají většinou tři strany a méně, což je činí pro tento účel ideálními. Vynikajícím záchodovým čtivem jsou i bulvární časopisy, pranic nevadí, že studujete už zastaralé kauzy – jejich velkou nevýhodou je ale to, že vzhledem k úsporámna papíru i barvě nejsou obvykle vhodné jako náhrada jemně parfémovaného papíru, i když… v nouzi člověk nepohrdne skoro ničím, že.

Vůbec pro časopisy je záchod jedno ze zásadních bojišť, které je udržuje při existenci. Na záchodě člověk většinou nemá televizi, internet, a proto je časopis pro toto užití velmi vhodný. Jinou podobnou nikou je vysedávání s kafem a cigaretou na lavičce u baráku – opět jde o prostředí, kam nová média pronikají relativně špatně. Před mnoha lety se pokoušel v multimediální oblasti prolomit CD magazín Klan, který si dokonce udělal reklamy o tom, že „jediné místo, kde ho nemůžete číst, je záchod“. Jak hrozné rouhání se bohům záchodu!Jakkoliv se to může jevit bizarní, některé kultury měly samostatná božstva záchodů, například Egypťané měli božstvo Dua. A toto rouhání muselo nepochybně dolhenout až k jejich uším a nemilosrdně Klan terminovat.

Nyní však musí magazíny bojovat s novým nepřítelem – hrami. Čím dál více lidí totiž začíná na záchodě ve chvílích (intelektuální) nudy hrát, ať už na mobilech nebo na strojích určených k přenosnému hraní, mezi nimiž jasně dominuje Nintendo DS. Většina lidí hraje na mobilech, které nabízejí monžost jak komunikovat s okolím (viz kouzelný vtip s úředníkem odpovídajícím na telefonní hovor ze záchodu: „To jste vy šéfe? Zrovna jsem na vás myslel!“), ale najdeme tam dosti primitivních titulů, které skvěle vyhovují hraní. Mobil máte také prakticky všude s sebou, což je veliké plus.

Zlý jazyk by řekl, že čím těžší hra, tím lépa, protože jak volá nejeden rozzuřený hráč: „Já se z té hry po*eru!!!“ Ve skutečnosti je třeba, aby bylo možné hru rychle nastartovat anebo naloadovat, zahrát si pár nenáročných levelů v rozsahu několika minut a pak hraní ukončit. V případě rozsáhlejších titulů je pak nutné mít možnost rychle a kdekoliv je uložit, případně celý stroj jenom suspendovat. Nikdo nemá dost nálady na to, aby musel hrát 20 minut k dalšímu savepointu, nehledě na to, že porcelánový trůn nikdy nebyl k podobnému vysedávání navržen, takže je to krajně nepohodlné.

Ve společných záchodech přináší hraní další velkou výhodu – podle cinkání, chrochtání a práskání zpoza dveří kabinky víte, že je obsazeno, a tak ušetříte sebe i onu druhou osobu trapného lomcování dveřmi. Máte-li sluchátka, pak sice hraním své okolí neupozorňujete na svou přítomnost, ale příjmeným a praktickým způsobem si uděláte vlastní akustické mikroklima. Hlavně si při hraní nepřehazujte sluchátka kolem krku! Jednou se mi stala nehoda s walkmanem – prudce jsem si stáhl gatě i s přehrávadlem a začal se škrtit smyčkou z kevlarem vyztuženého drátu od sluchátek, přičemž jsem skončil ve velm neúctyhodné pozici a nebyl téměr schopen komponenty rozpojit. Kdyby se mi to nakonec nezdařilo, mohl jsem skončit jako velmi trapný případ mezi Darwinovými cenami… Ale moderní přístroje naštěstí podporují i bezdrátová bleutoothová sluchátka, takže riziko podobných nehod je sníženo.

Expanze záchodových her skvěle pokračuje, i když má často své mouchy: nejlepší jsou stahovatelné hry v Javě, které se podáním blíží až Amiga kvalitě, avšak starý Solitaire anebo všelijaké logické hry jdou dle mého mínění pro tento účel lepší než nějaké skákačky. V nouzi ale člověk nepohrdne ničím, ale třeba taková Motorola se zabudovanými hrami na svých telefonech se zrovna chlubit nemůže – škoda. Měli by více přihlížet k potřebám lidí, kteří potřebují něco jednoduchého – tak akorát na časově přiměřený bobek – a hurá zpět do praocvního či výukového procesu! Vždyť klasický záchodvý hráč nečeká od vhodného titulu nic víc než potřebné té chvíle nudy, kterou musí trávit v prostorách obvykle jinak nevábných…