K čemu slouží filmy typu „Hostel“??

Dle mého názoru lidé chodí na horory a podobné filmy aby viděli, cítili a na chvíli byli v jiném světě než jsou…jsou dvě skupiny lidí dneska – ta první která umí žít, druhá která se nudí – a právě převážně ta druhá skupina lidí vyhledává vzrušení a něco nového – k tomu patří i počítačové hry jako counter – strike a podobné věci…když někdo vyroste u počítače nebo televize tak napětí vyhledává tam…a věřte nebo nebo ne když u toho vyrůstáte postupně vás přestanou bavit rodinné filmy typu „betovén“ :) tato generace (bohužel musím konstatovat že je to moje generace) postupně bude vyhledávat stále větší vzrušení a věřte že jsou horší filmy popřípadě klipy které si můžete stáhnout na internetu jako hostel – ten je už totiž pro ně obyčejnou komedií…je to smutné a je to tak…takže se můžeme těšit na ještě daleko horší věci.

Dík za dobrý příspěvek, říkala jsem si přesně to samé a shodou okolností taky o Hostelu. Na ten film jsem se odmítla dívat (věděla jsem proč), ačkoliv jsem z donucení viděla Texaskej masakr – už nikdy víc. Hostel mě zaujal tím, že to má spojitost s Čechama, ale nikdy bych na to nešla. Mně by zajímalo, proč to lidi vyhledávaj… proč se chtěj dívat na mučený lidi a nejlíp pořádně do detailů… Nikdo mi zatím nedal odpověď, proč to chtěj, co je na tom „hustý“.. Znám člověka, co tyhle filmy vyhledává a ptala jsem se ho, proč se na to dívá, když by se z toho jednomu udělalo blbě.. řek mi, že jemu se z toho blbě nedělá. Což je asi ještě horší. Názor “ připomínat si hrůzy nacismu, komunismu a všech válek a genocid“ mi v tomhle směru přijde malinko mimo, ale nechci nikoho napadat. zajímaly by mě názory těch, co ty filmy sledujou. protože já to fakt nechápu.

Adame, dobré zamyšlení. Proč na to lidi chodí? Jednou jsem jela v autobuse a autobusák si se svojí známou povídal o filmech s podobnou tematikou a obdivoval ji, že jí tohle baví, proto se prý „měla narodit jako chlap.“ Za prvé, pan autobusák byl podle mého mínění trochu celkově mimo mísu a slečna jakbysmet. Ale vypovídá to o tom, že lidi upřímně mají respekt k někomu, kdo si při prvním záběru tohoto filmu nezakryje oči nebo se nepozvrací. Nechápu proč…. Co je obdivuhodný na tom, že mě baví koukat na to, jak někomu (v lepším případě) řežou nohu. Horory mi nevadí, ráda se bojim, ale jak naznačuje autor, je strach a strach. Filmy, kde nevíte co se děje, ale má to hrůznou atmosféru beru, ale filmy jako Texaský masakr jdou mimo moje chápání. Nicméně je asi pořád lepší, když fanoušci těchto drasťáren na tohle chodí do kina, než aby to prváděli v normálním životě.Ale kdo utratí ty miliony dolarů za tvorbu něčeho takovýho, nemůže být normální…… Na tohle děti pustíme, ale porno jim vysvětlujeme jako zvrácenou a odpornou věc pro úchyláky. Trošku se to všechno převrátilo.

Stačilo mně povídání o tiomto filmu v televizi a věděla jsem, že to vidět nemusím. Podle mne by se takové filmy vůbec neměly točit. Je to propagace hrubého násilí.Film o gentlemanském chování mužů se nenatočí, ale takovéto zhovadilosti na to peníze jsou. A pak se všichni ptají, jak to, že roste brutalita a kriminalita mládeže.

Jestli tady někdo neví proč chodit na takovýhle filmy, já mám odpověď. Protože se rád bojí. Já sám jsem viděl jedničku a dvojku bych samozřejmě chtěl taky. Ne že by mě vzrušovalo lidské utrpení. Při sledování filmu jsem cítil zlost proti těm, co mučili. Ale jinak, bojim se pak moc. Až moc. Když s nechci bát, říkam si třeba: „Hele, von jí uštíp prst na noze, nenaučil se stříhat nehty?“ I když si taky myslím, že slovo „horor“ není pro tento fim vhodné. Ale přesto je Quentin Tarantino borec. A herci ještě víc.

Taky se občas ráda kouknu na horor, ale preferuju více psychologického „násilí“ před tím „fyzickým“, když už se k němu schyluje, zakrývám si oči :-) z čehož mají všichni kolem legraci :-) Jo, ráda se někdy bojím, zvlášt když vím, že je to „bezpečné“, protože strach vyvolává v člověku spoustu různých pocitů, které jsou běžně ukryté někde vevnitř. A mimochodem, je mnohem lepší bát se u televize než na ulici :-)

Hostel jsem neviděla (docela mi stačilo Saw), ale soudím, že obecným trendem každého filmového žánru je přinášet něco nového nebo něčím ohromit a zaujmout. Jsou-li horory o smrti a strachu, pak každý nový horor, ve snaze upoutat pozornost, musí nutně přinést víc strachu a víc smrti. Otázka je, kde to skončí. A taky mám pocit, že kvantita „strachu“ je preferována před jeho kvalitou, čili neumí-li režisér natočit strhující horor s minimem násilí, je nutné tento nedostatek přebít ohromujícími scénami, kde jednotkou množství prolité krve jsou hektolitry.

A na závěr – na Hostel jsem měla možnost jít a zcela vědomě jsem odmítla. Je to podobné, jako když jsem odmítla jít na výstavu Bodies v Praze. Nemusím mít všechno… :-)