Ženy za volantem – ohrožení

25/02/2013    

7


Zase jsem vstoupil do vozovky a zase to bylo o fous. Ale opravdu o malý. Zebra mi jasně řekla – “ POJĎ“, tedy jsem uposlechl.

Málem mě to stálo zdraví. Možná celé, možná jen poloviční. Naštěstí to odnesly jen nervy a posléze mé hlasivky.

SILVESTR 2012 -2013

Totiž, sotva jsem vlezl na zebru a řidič jedoucí zleva mi kývnutím naznačil, že mě nepřejede, z druhé strany
se vyřítila ďábelská jezdkyně, která asi trávila včerejší večer na bowlingu a hodlala mě zařadit do kategorie kuželek. Zastavil jsem cca v polovině přechodu, přede mnou dost místa na případné projetí a nestačil se divit. Dáma za volantem si to míří na mě v plné rychlosti. Nastala otázka kdo s koho. Jsem slabší povahy než auťák a tak jsem uskočil. Fakt na poslední chvíli. Auto zapištělo, ženská v něm taky, já taky, svět zapištěl a pak už jsem jen nadával. Stydím se za ta slova, ale bylo jich vpravdě mnoho. Aby taky ne! Auto i s milou paní ve vteřině zmizelo a já měl co dělat, abych se ze zebry vymotal. Nepsal bych o tom, ale je Středa a už je to od začátku týdne, světe div se, počtvrté. Proto vás prosím milé dámy, ženy a dívky, pokud vlezete za volant, myslete a nemyslete na to, že jste divými predátory. Zůstaňte radši divokými kočkami. Většinou se stav vaší mysli mění, aspoň dle mého, s přicházejícím úplňkem. Ten je však daleko.
To zaujetí v očích oné řidičky mi sedí před očima. Vlastě, když to tak beru zpětně, tak všech těch autodračic, co mě na přechodu kdy málem sestřelily. Že by nějaká skrytá nevraživost či soutěživost s mužskou populací? Nebo nedostatek endorfinu? Doufám, že ne.

Jen nevím, jak to vymyslet, abych se tomuhle příště raději vyhnul. Co takhle nechat si narůst křídla a místo přejít, raději přeletět? Snad by to bylo lepší, než se nechat přejet.

V rubrice: Doprava