Přítel, kterého (ne)znám!

Není to tak dlouho, co jsem seděla na parapetu svého úzkého okna, naplněna ranní kocovinou, a s mrtvolnou melancholií pozorovala dění venku. Hlavou mi vířilo tolik otázek, že jsem to nevydržela a praštila s ní o sklo. Jsem sama! Pomalu mi ta představa, že nemusím dojíždět za druhým člověkem připadala schůdnější než včera v noci. A co se vůbec dělo?! Jo, jo byla tam taky – se svoji nejlepší kamarádkou. Pochopila jsem sama – pak mi to sice řekla – že jsem ji na dobro ztratila. Musím se něčím zabavit a ne přemýšlet o včerejšku! Tak si s někým zkusím popovídat přes net. I když to ze začátku vypadalo jako dobrý nápad, tak mě to po chvíli přestalo bavit. Začala jsem proto projíždět různé profily a pálila jednu cigaretu za druhou. To je ono! Zastavila jsem se u profilu neobvyklé holky. Holky, která mě zaujala! Hned jsem ji napsala vzkaz a čekala… BINGO!!! Odepsala, takže může začít malé dobrodrušství. Cítím se o něco líp, jak vidím mail od ní. Je ode mě 150 km, ale cítim ji prakticky vedle sebe…