Korán – muslimské svaté písmo a trochu osvětyKorán – muslimské svaté písmo a trochu osvěty

22/03/2012    

2


V poslední době se hovoří o Islámu a Koránu ve velkém. Někteří hovoří hanlivě a jiní s nadhledem. A proto bych chtěl zde uvést/vytvořit malou osvětu o Koránu:

Islámské učení chápe Korán, jako přímé slovo Boží – nestvořené. A tedy existující od věčnosti. Hovoří se o tom, že byl Korán opsán od původního „vydání“, knihy jenž předcházela Koránu a to byla „umm al-Kitáb“ což znamená doslova „matka knih“ a tato kniha je uchovávána u Boha v nebesích.

SILVESTR 2012 -2013

Slovo Korán (arabsky je to „al-Qurán“) je jmennou formou od slovesa „qaráa“ což znamená v překladu do českého jazyka „číst“. Vznik Korán, byl úplně stejný jako je tomu u Bible (Starého zákona). Příběhy se začali zapisovat až o mnoho déle a do té doby se předávali ústně, tak jako je tomu dodnes u některých Afrických kmenů. Muhammed zachoval všechny texty Koránu zprvu ve své paměti, až teprve v medínském období dal některé části zaznamenat. Aby však kniha byla původní a nenacházeli se v knize žádné chyby, tak se v letech 651 – 656 (chalífa Uthmán) ustanovila předloha Koránu, z které opisovalo. Tato předloha byla rozeslána do všech provincií. Dnešní podoba Koránu pochází z této doby.

Korán má 114 súr, 6204 až 6236 veršů a všechny začínají „Basmalou“ – slovy „Bismi lláhi rrahmáni r-rahím“ což znamená do překladu „Ve jménu Boha milosrdného, slitovaného“.

Zcela na počátku je umístněna súra Fátiha „Otevíratelka knih“. Tato súra je nápaditě odlišná od ostatních, nejspíše je to tím, že hlavním vypravěčem/mluvčím je sám Bůh. Někdy je tato súra považována za modlitbu. A tím se i stala největší součástí každého muslima. Každý den je tato súra odříkávaná na 17x a doprovází jak narození, svátky, pohřeb tak i modlitby za zesnulé. Tuto súru bychom jako Evropané mohli překládat jako „otčenáš“.

jméno Alláh: Každý toto jméno určitě zná, ale jen někteří vědí co skutečně znamená. Toto jméno „Alláh“ používají i arabští křesťané, kteří žijí na Arabském území. Vzniklo spojením dvou jmen/částí. První částí je „Al“ což vyjadřuje něco jako jedinečnost a druhou částí je „iláh“ což zase znamená „Bůh“ a tak celé toto spojení „Aliláh – Alláh“ znamená jeden Bůh. Podobně se psala i Boží jména Semitských národů (mezi ně patří i jazyk Ježíše Krista) „el, elah, elohim, eloi“.

Informace použity z knihy Duchovní cesty Islámu od Luboše Kropáčka

Tagged: ,
V rubrice: Religionistika