Všeobecný nezájem

Nejen ze svých zkušeností vycházím, když tvrdím, že pro českého (ale nejen) člověka je typciké být komentátorem. Klasicky „někdo to zase zvoral“, nebo „co to zase vyvádějí“ (pochopitelně ve skutečnosti mnohem ostřejším dialektem) znamená celelkové vypořádání jednotlivce s problémy, které se dotýkají i jeho osobně.

Já sám, jelikož jsem nebyl volit do posledních (pro mně prvních voleb) a sice senátních voleb, mám trochu dilema, jestli mám vůbec právo se vyjadřovat k věcem významu politického. K některým se pochopitelně vyjádřím, protože mám pocit, že se dotýkají nejen mně ale i mých možných potomků a vůbec socálního prostředí, v němž vegetuji. K některým cítím potřebu se vyjádřit, protože opravdu smrdí. K věcem místního významu nemám potřebu se vyjadřovat, protože na Městskou část Praha 13 není dle mého názoru co vytknout. Taková politika rozvoje jaká panuje u nás, kdyby byla všude…

Mohl bych tady začít debatovat o politice, ovšem to není mým cílem v tomto článku. Podobných názorů jako je ten výše uvedený můžete slyšet okolo sebe neustále mnoho, v dnešní době i často mezi mládeží (i když to podle mně není dobře, přece jen by se měla zabývat jinými věcmi, dokud je to mládež). Samozřejmě, že si nikdo neodpustí připomínku, ovšem kdyby alespoň ve většině případů správnou (to ale ani v nejdivočejších snech). Ale není to jen politika, o čem se mluví, avšak ta patří mezi nejdiskutovanější témata. Ovšem bohužel jen diskutovaná. U nás platí obecně pravidlo „můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno co s tím můžete dělat“. Ale i kdyby neplatilo, nic by se tím tolik nezměnilo. Lidé totiž nemají ve zvyku se něčeho aktivně zůčastňovat (také zaměňování „já“ za „my“). Většinou zůstane jen u piva. Dochází k situaci, že člověk, který ví o problému sice komentuje, ale kdyby jste mu i dali možnost ho řešit, patrně by poustoupil do tmy. Zodpovědnost je hold dneska pro člověka těžké břímě.

Tohle je vlastně jenom pitomá koláž mojí myšlenky, ale i tak si jí odprezentuji.