Přijď Království Tvé

Přijď království Tvé, mocný Králi! Neboť jsme již znaveni mnohými vladaři, kteří předstírají, že jsou povýšeni nad ostatní lidi, na hřbitovech je však nalézáme spočívající vedle žebráků a poddaných.

Jsme znaveni králi, kteří ještě včera prohlašovali svou moc nad národy a státy, kteří však již dnes nemohou vydržet bolest způsobenou jediným nemocným zubem.

Ti všichni nás unavili, podobně jako nás unavují oblaka, která místo deště přinášejí krupobití!

Hle, zde stojí moudrý člověk, zvolaly davy! Ověnčete jej královskou korunou!

Koruna však nedbá, na čí hlavě bude spočívat. Ale Ty, Pane, znáš rozhodnost moudrých a panování smrtelných. Musím snad opakovat, že to vše znáš? Je snad třeba, abych Ti říkal, že ti, kteří se činí moudřejšími než my tím, že se nás zmocňují, utvrzují sami sebe ve své nerozumnosti?

Hle, přichází mocný muž! Dejte mu královskou korunu, zvolaly opět zástupy lidu, tentokrát pro změnu v jiné době, v jiné epoše. A tak se stalo, že koruna putovala tiše z hlavy na hlavu. Ty, však, Všemohoucí, znáš hodnotu a neotřesitelnost lidí ješitných a vládu lidí mocných. Víš, jak bezmocní byli právě mocní tohoto světa, když měli bránit svá království.

Nyní jsme se již poučili ze svého utrpení a víme, že neexistuje žádné skutečné království kromě Tvého vlastního. Naše duše tolik žízní po Tvém království, po Tvé moci! Neboť my, „živí a zarmoucení“, bloudili jsme z jednoho místa na druhé, byli jsme zraňováni a ubližovalo se nám nadmíru, nad hroby mnoha králů, při myšlenkách na jejich kralování. A nyní hledáme pomoc u Tebe.

Učiň nás hodnými spatřit Tvé království! Království moudrosti, otcovství, království síly! Tato země, která po tisíce let byla bitevním polem, místem mnoha válek, nechť se stane domovem, kde Pánem budeš Ty, a hosty naopak my! Již pojď, náš Králi, prázdný trůn tě očekává! Spolu s Tebou zavládne harmonie a krása! Jsme znaveni všemi těmi královstvími, a proto nyní očekáváme Tebe, velký Králi, očekáváme Tebe a Tvé Království!

sv. Nikolaj Velimirovič