Tanečnice

Tančila. Plameny praskajícího ohně se odrážely od jejích bosých nohou a mihotaly po tváři. Měla zavřené oči a každý její pohyb vycházel z nejhlubšího nitra, z paměti věků – ladný ve své jednoduchosti a dokonalý.

Rachel, Salome.

Venuše znovu zrozená z lastury.

Archetypy dávnověku.

Proti statisícům let se nedá bojovat! Nakonec stejně zbudou jen primitivní touhy a pudy. Milióny nocí okolo ohňů. Milióny starostí, smutků, plánů a zklamání utopených v plamenech. Milióny úsměvů tančících žen.

Kolik zaplatit za takovou krásu? A čím zaplatit? Je život dostatečnou cenou?

A ona tančila dál a neměla potuchy o podobných otázkách. Tančila, protože hořel oheň a hrála hudba. Tančila, protože byla krásná a věděla, že je třeba vtisknout touhu do srdcí mužů.

Byla bohyní, nicotou, nejvyšší výzvou … nedotknutelnou iluzí.