Samostatná, sebevědomá, soběstačná, schopná a single

„Když jsem mu řekla, že jdu na tramvaj, zděsil se. To prý jako sama? Nechápala jsem, jak to myslí..“ Nebylo to poprvé ani naposled, co se vracela noční Prahou sama domů a nikdy jí to nepřišlo divné. Jemu ano. „Prý mě nemůže nechat jít samotnou, že mi zavolá taxíka. A zavolal a zaplatil. Říkala jsem mu, že já jsem zvyklá jezdit domů večer tramvají. Naprosto nechápal, jak to myslím. Sama ženská! V noci! Potmě! To prý přece nejde!“ Nechodili spolu, byl to kolega z práce. Šli po práci na skleničku.

„A jak si myslí, že se v noci dostáváš domů?“ zeptala jsem se.

„No já nevím, asi že se mnou vždycky někdo jde…“

„No to by bylo hezké…“ rýpnula jsem si.

„Krávo!“ Zasmály jsme se.

„Kdybych si pořád měla brát taxíka, tak se zruinuju.“

„No to znám.“ přitakávám, „ale tak jak to teda myslel?“

„Prostě si myslí, že je nemyslitelné, aby ženská chodila v noci sama.“

„Copak nejsi schopná dojít sama domů nebo co?“

„No on tak byl vychovanej. A my zas byly vychovaný k samostatnosti. Představ si, že bys bez mužského doprovodu nikam nešla…“

Čelo se mi svraštělo, jak jsem se zamyslela. „A to jako proč?“

„No protože jsi holka, která se bojí chodit v noci sama po ulicích a po soumraku sama nevystrčí ven ani nos…“

„Hmm, celá já…“ usmála jsem se nad tou představou, tak vzdálenou realitě.

„Já jsem o tom přemýšlela, jestli nám ta naše samostatnost, to, jak jsme soběstačné, není na škodu. Jdeme si, kam chceme, kdy chceme. Vracíme se, kdy chceme. Panáka si taky klidně koupíme samy. Platíme svoje účty. My v chlapech nevyvoláváme ochranitelský pocity, nečekáme, že pro nás uprostřed noci přijedou, protože je tma a my jsme bezradné a netrefíme na tramvaj.“

„Takže co tady říkáš? Že jsme single, protože nejsme z cukru?“

„No já jen, že k princezně zavřené ve věži čekající na svého prince zachránce máme daleko.“

Nastalo ticho, kdy jsme obě na chvíli zvažovaly kariéru princezny. Minutu ticha následovala salva smíchu