PROČ SE ROZHODLY

V tom to písemném pozastavení na téma ” proč se rozhodly ” bych se ráda pozastavila nad úvahou velmi lapidární a tou jest proč se rozhodly mladé dívky zasvětit svůj život posláním starající se o nemocné,staré,malé mladé a mnohdy i nevyléčitelné umírající pacienty,proč se tyto mladé dívky rozhodly být po staru řečeno ” Diplomovanými ošetřovatelkami nemocných pacientů,když k tomu mnohdy sami nemají žádný vztah…

Neboť povolání diplomované ošetřovatelky” dnes nazýváno zdravotní sestry jest ošetřovatelská služba nemocnému to znamená postaviti se do boje za nejvyšší hodnoty člověka ,do boje za navrácení nemocného do rodiny a do společnosti.V tomto významném povolání může zdravotnice dotít ke spokojenosti a ke štěstí svému jestli že uvážila zda její ideál býti zdravotní sestrou se kryje s náročnými povinnostmi které tato ošetřovatelko-pečovatelská služba obsahuje.ANO je tomu tak ideál mladé slečny či dívky nebo na opak z druhého pohledu opravdový zájem být ošetřovatelkou nemocných a sloužit zdraví lidu se pozná v celkovém přístupu k pacientovi hned co jsou povinnosti dané služby nutno bez jakéhokoliv odkladu učiniti.

Kvalitní ošetřovatelka je ve svém projevu jednání spíše praktická než něžná a z určitou graciézností si drží odstup od nemocného nikdy však pacientovi nedá na jevo ve svém akcentu jednání že by jí překážel jako pacient nebo jí byl snad na obtíž ba naopak ukáže li se tomu potřeba tuto maximální ošetřovatelskou péči k pacientovi tato mírně zamyšlená a mnohdy lehce podmračená sestra s výrazným odstupem svého jednání splní ve prospěch nemocného pacienta který jí byl v dobré víře svěřen do péče. Kvantitní ošetřovatelka je hovorná teatrálně povrchová ve svém akcentu jednání k nemocnému pacientovi a na první zdálivě vypadající dojem výrazně empatická s pochopením k nemocnému toto familierně teatrální jednání dané zdravotnice je šalba a klam kterou stejně nemocný pacient pozná a uvědomí si tak jak s ním takováto kvantitní serstra hluboce pohrdá.Když dojde k momentu kde nemocný potřebuje přítomnost takové to sestry v rámci ošetřovatelské činnosti je taková to zdravotnice k nemocnému velmi neochotná mnohdy výrazně dominující někdy bohužel až arogantní a ve svém vystupování všechny náležité požadavky nemocného spochybňuje a bohužel někdy obrací v neprospěch samotného pacienta což se bohužel mnohdy obrací v neprospěch nemocných a hlavně starých bezbraných lidí neboť většinu času s nemocnými tráví sestra lékař jest volán k nemocnému s podnětu sestry a daný lékař rozhoduje o stavu pacienta na základě věrohodných ošetřovatelsky diagnostikovaných poznatků dané sestry a tak nemá vůbec pochyb o nesprávnosti ošetřovatelského postupu a už vůbec není schopen rozpoznat zda li v těchto ošetřovatelsko-diagnostických poznatcích které mu sestra předkládá je jaká si osobní zášť dané sestry k nemocnému ( viz : Disimulace projevu jednání dané sestry ) jenom proto že je to kvantitní sestra které je za těžko pomáhat nemocným potřebným starým a mnohdy úmírajícím lidem jenom proto že její kdysi ideály se stát zdravotní sestrou nekryjí s povinnostmi tohoto povolání a poslání zároveň.

Dnešní zdravotnické školy připravují budoucí zdravotnice velmi neprakticky pro tuto velmi náročnou profesi myslím si že by bylo potřeba budoucím zdravotním sestrám v rámci výuky
nastavit vysoké mravní nároky a disciplínu která pomáhá rozvíjet duchovní a mravní vědomí člověka a nikoliv velmi suše faktograficky přednést v rámci výúky popis úplynulých dějů a údálostí v ošetřovatelské technice včetně odborných předmětů a historie ošetřovatelství mýslím si že výchova budoucích diplomovaných zdravotnic je základní priorita pro české zdravotníctví. Dnes je výúka v délce čtyř až sedmi let v rámci délky studia na zdravotnické škole a budoucí diplomované zdravotnice jsou vychovávány nokliv po vzoru humánního odkazu slečny Naghtingalové ( dáma s lapmou ) ale jsou vychovávány k marketingovému ošetřovatelství což má po sléze fatální následek pro nemocného pacienta.Byla jsem opakovaně na oddělení svědkem tomu že se službu mající sestra při úrgetním příjmu víc věnovala administrativní činnosti ve spojitosti daného příjmu než nemocnému pacientovi který byl ” in articulo mortis – prognosis quoad sanationem ” dále mám mnohdy pocit že mladé zdravotnice které vycházejí ze zdravotnických škol postrádají kromě skutečných morálních hodnot i logické myšlení oni pracují v setrvačnosti to co v rámci minimální praxe pochytí ještě při studiu na zdravotnické škole a když se v reálu dostanou mimo tuto setrvačnost v rámci ošetřovatelské techniky jsou v koncích neumějí improvizovat a hlavně neumějí učinnit správně a rychlé rozhodnutí na kterém mnohdy stojí lidký život člověka – pacienta. Když jsem před lety sloužila na neurologickém oddělení zažila jsem tam jednu sestru – žákyni ve čtvrtém ročníku zdravotnické školy která nevěděla z jaké strany se postavit k ležícímu pacientovi aby mu s prominutím vytřela zadní část těla a neměla ještě špendlík pod krkem ( sesterský odznak + diplom ) ale už věděla že z ní bude dříve či později bakalářka a že půjde do únie a v českém zdravotníctví rozhodně pracovat nebude” protože ona zná svoje kvality ” když vynechám vysoké ego dané slečny tak si myslím že toto je předmětem výůky na zdravotnických školách a to je beze sporu velmi špatná příprava a výchova budoucích zdravotnic které se rozhodli sloužít zdraví lidu ku prospěchu nemocných potřebných strádajících starých a úmírajících lidí vždy a všude. Také se domnívám že délka studia čtyř až sedmi let je zbytečně dlouhá kdysi na konci padesátých a šedesátých let na ošetřovatelských školách bylo studium dvouleté kde studentky po složení teoretických a praktických zkouškách obdržely diplom kde bylo sděleno že : Před zkušební komisí s úspěchem vykonala diplomovou zkoušku předepsanou nařízením ministerstva zdravotnictví a prokázala tak odbornou způsobilost k povolání ošetřovati nemocné jest také oprávněna užívati názvu ” Diplomovaná ošetřovatelka nemocných ” k tomuto diplomu každá studentka obdržela kulatý odznak s kahánkem kde bylo v tomto odznaku logo ” Diplomovaná sestra – ošetřovatelka ” na zadní straně byl každý odznak číslován a pod tímto číslem byla daná studentka evidovaná v seznamu budoucích ošetřovatelek které předstoupily před zkušební komisi. Po té byli tyto ošetřovatelské školy přejmenovány na střední zdravotnické školy a studium bylo tříleté na konci sedmdesátých let dokonce již čtyřleté kde každá studentka obdržela maturitní osvědčení kde bylo napsáno že je způsobilá k výkonu povolání zdravotní sestry ve všech zařízeních preventivní a léčebné péče v ČSSR kde každá studentka dostala také kulatý odznak na nemž byla ( pěticípá rudá hvězda ) a kolem odznaku bylo logo sloužím zdraví lidu kde tento jednotný znak symbolizoval sestru pro pracující lid ideologicky a odborně vzdělanou která slouží zdraví pracujícím,tyto odznaky se udělovali budoucím zdravotním sestrám od roku 1956 do roku 1990. Nyní se opět uděluje znak Florenc Naghtingalové, tz. kahánek nebo li olejová lampa kterou si slečna Naghtingalová svítila když v Krymžské válce procházela lazarety které byli plné raněných vojáků. Tento olejový kahánek jest světlo naděje pro nemocné a potřebné je to celosvětový symbol všech ošetřovatelekek které se rozhodly postaviti se do boje za nejvyšší hodnoty člověka” Proto příprava budoucích zdravotnic by měla být postavena úplně na jiných základech a doba studia by měla být rozhodně kratší podle mého subjetivního názoru by délka studia pro kvalitní zdravotnici postačila po dobu tří let další odborné vzdělání by mohlo být individuální a podstgradální zároveň na základě osobního rozhodnutí samotné zdravotnice. Je tento stav kvantitních ošetřovatelek podnícen také tím že ke studiu na zdravotnícké škole k tomuto velmi náročnému povolání a poslání zároveň se připravují psychosolicálně – nevyzrálá děvčata a chlapci a zde by bylo potřeba změnit celkový postup příjmacího řízení ke studiu ono je chválihodné že budoucí studentka která se hlásí na zdravotnickou školu a chce být ošetřovatelkou pro nemocné pacienty úmí dobře počty český či světový jazyk pří tom pohled na stolici se ekluje ” bylo by vhodné a žádoucí zároveň budoucí studenty na zdravotnické školy příjmímat na roční zkušební dobu formou nultého a však povinného ročníku kde by taková to studentka byla v rovině eléfky výhradě na pomocné ošetřovatelsko – pečovatelské práce pod dohledem diplomované sestry a v tomto jednoletém období by se prokázal skutečný zájem o toto studium na zdravotnické škole proto již od prvého ročníku klasické studium na domu maximálně tří let s vyším obsahem teoretické i praktické odbornosti a domnívám se že po této změně by z našich zdavotnických škol vycházeli nikoliv kvantitní velmi povrchní ale kvalitní a erudované zdravotnice které se rozhodli postaviti se do boje za nejvyšší hodnoty člověka do boje za navrácení a upevňování zdraví nemocného za navrácení daného člověka do společnosti. Moc bych si to přála aby to takto jednou bylo protože se domnívám že žádný člověk nemůže být zoufalý a odpovědný jenom proto že jest nemocný.

A když už nic jiného tak je to alespoň dobře myšleno….

Záznam zhotovila :
Honzina Maagová
Korespondentka občanské žurnalistiky
T r u t n o v
JanaMaag@seznam.cz